Červenec 2012

Nevidomá- část pátá ( Leeteuk )

30. července 2012 v 23:07 | calime |  Mé FF a povídky
Trochu kradší, ale je tu další část... :D Je to kvůli napětí, tak protot je to krátké :D
Jinak přeji dobrou noc :)



NEVIDOMÁ - část pátá

Každá dívka by si mohla přát její pokoj. Prostorný, vybavený vším co by kdy mohla Ha Jin potřebovat. Chtěl, aby tam měla všechno, až uvidí. Samozřejmě tam byly i věci pro nevidomé. Knihy psané tím speciálním písmem. Leeteuk si nemohl zapamatovat to jméno.
Ha Jin chodila po pokoji a ohmatávala věci.
"Musí to tu být určitě krásný," vzdychla.
"Neboj všechno jednou uvidíš," usmál se. Jednou ti všechno ukážu.
"Už se nemůžu dočkat," otočila se k němu a obdařila ho úsměvem. Leeteuk se chytl na hrudi. Jeho srdce bilo jak splašené. Ta holka mu přivede tímhle tempem infarkt.
"Nejsi unavená? Nemáš hlad? Nebo něco podobného? O cokoliv si řekni," vyhrkl horlivě.
"Zatím nic," odmávla ho a došla opatrně k posteli. Ohmatala jak veliká je a pak se svalila. Na tváři se jí usadil omámený výraz.
"Vítej doma," zamumlala. Leeteuk se omámeně posadil vedle ní.
"Vítej doma," pohladil jí po vlasech. Srdce se mu chvělo.
"Leeteuku, kdy to začne?" zeptala se nejistě po chvíli mlčení. Leeteuk se položil vedle ní. Jejich hlavy se téměř dotýkaly.
"Pozítří máme naplánovanou konzultaci s doktorem," odpověděl vzdáleně.
"Leeteuku?"
"Ano?" jeho hlas se pomalu vytrácel. Ha Jin se lehce dotkla jeho tváře: "Prosím, neopouštěj mě. Mám strach." Vedle ní se ozvalo mělké oddechování. Leeteuk usnul.
"Musel si to mít těžké. Zřídit tenhle úžasný pokoj za jeden den. A to ani nemůžu mluvit co jsi určitě udělal dalšího, protože se to nikdy nedozvím, viď," pohladila ho po tváři. Natočila se k němu a upírala na něj své nevidomé oči. Brzy jí spánek skolil také.
Leeteuk se probudil. Všude byla tma. Usnul? Prospal celý den. Chtěl se posadit, ale něco tížilo jeho ruku. Zadíval se na ono závaží. Vedle něj klidně spala Ha Jin. Tiskla se k němu skoro celým svým tělem. Vypadala jak bezbranná panenka, proto jí objal a zabořil svou hlavu do jejích vlasů. Přál si, aby se to mohlo opakovat do konce jejich společného života.
"Už tě nemůžu nechat jít, uvědomuješ si to?" zašeptal do jejích vlasů. Dívka sebou nespokojeně zavrtěla.
"Zůstaň semnou," zamumlala. Leeteuk se lekl, že ji probudil. Naštěstí, jen mluvila ze spánku.
"Leeteuku?" ozvalo se tiše v pokoji.Rozhlédl se. U dveří stála postava: "Co se děje, Ryewooku?"
"Problém, musíš vstát. Já Ha Jin nadzvednu," tiše vklouzl do místnosti. Opatrně jí vzal do náručí. Leeteuk mezitím vstal a rozestlala postel. Opatrně jí uložili.
"Spi sladce," políbil jí Leeteuk na čelo.

"Co se děje?" zeptal se Leeteuk. Zbytek skupiny seděl různě rozmístěn po obýváku.
"Musíme odjet do Japonska na čtrnáct dní," odpověděl Siwon.
"Všichni," dodal pro jistotu Yesung. Leeteuk se posadil: "Proč?"
"Nějaké naléhavé natáčení," vysvětlil Eunhyuk. Leeteuk vyskočil: "Kdo to přikázal?"
"Společnost," konstatoval suše Donghae. Leader začal přecházet po místnosti. Musel si vybrat. Skupina nebo ta dívka? S kým má zůstat? Pro koho má být oporou a vůdcem?
"Sakra," zamumlal.

Nevidomá- část čtvrtá ( Leeteuk )

30. července 2012 v 21:15 | calime |  Mé FF a povídky
Mám docela důležitý problém. Za boha si nemůžu zapamatovat jméno hlavní hrdinky :D Neustále ho musím hledat ve svým kouzelným notýsku :D



NEVIDOMÁ - část čtvrtá

Všichni seděli v obýváku a sledovali Ha Jin. Čekali než se vrátí Leeteuk. Ha Jin seděla na barové židličce. Pohupovala nohama, přitom si pobrukovala neznámou melodii. Všichni se polekaly když z ničeho nic promluvila: "Máte tu někde klavír?"
"Ehm, klavír?" zeptal se zmateně Donghae. Na co chce klavír? Aby jí zahráli?
"No většinou to bývá velký hudební nástroj. Jsou na něm klávesy atd. Chcete to snad popisovat do detailů?" zašklebila se posměšně. Eunhyuk se začal smát.
"Jo, něco takového tu mám. Víš jsme hudebníci, o hudbu se docela zajímáme," odpověděl jí se smíchem Ryewook. Ta holka se mu zamlouvala.
"Ach, tak," prohlásila afektovaně: "Nebude vám vadit, když ho občas využiju?"
"Myslíš Leeteuka? To nám vadit nebude," zasmál se Siwon.
"Ani jemu ne," dodal se smíchem Donghae. Najednou byla nálada uvolněnější. Ha Jin si oddychla. Byla nervózní.
"Bohužel jsem myslela klavír o zneužívání lidí zatím neuvažuji," nenechala se vyvést z míry. I když jí cukaly koutky do úsměvu.
"Už jsem si na tebe zvykl. Budeš můj mladší bráška!" poplácal jí po rameni Yesung. Ha Jin k němu obrátila hlavu. Lehce jí naklonila na bok: "Musím tě zklamat, Yesungu, jsem totiž plnohodnotná dívka, i když slepá." Všichni sebou polekaně škubli. Snažili se nemyslet na její postižení.
"Nedělejte si starosti. Nic si nedělám z toho, že jsem nevidomá. Žiji svůj život docela spokojeně. Nemůžu být pořád v depresích, že nejsem jako ostatní. Prostě to beru tak jak to je," pokrčila rameny. Kluci se po sobě podívali.
"Co se tu řeší?" nakoukl do místnosti Leeteuk. Všichni ho začali nadšeně zdravit. Ha Jin se vrátila zpět k pobrukování melodie.
"Ha Jin!" vyhrkl a prodral se k ní. Vzal její ruce do svých. Ona ho ignorovala.
"Jsi naštvaná? Omlouvám se, měl jsem práci. Neměla jsi nějaké problémy než jsi sem dorazila?" kňoural. Pořád si pobrukovala.
"Našli jsme jí na ulici před naším domem. Docela zuřila," plácl ho do ramene Yesung. Leeteuk se po něm ohlídl: "Zuřila?" Všichni přikývli.
"Ha Jin, odpusť mi prosím. Žádám tě."
"Hned první den jsi porušil svůj slib. Víš o tom?" ozvala se ledově.
"Já vím, moc se omlouvám. Vážně mě to mrzí," klopil hlavu. Ha Jin se začala smát: "Hlupáčku, byla jsem naštvaná na toho taxikáře. Ani mě nenasměroval kam mám jít! Yesung mi už vysvětlil, že si měl práci. Takže se nic nestalo."
"Ty si mě jen trápila?" zeptal se zmateně.
"To je tak, brácho, když si přitáhneš ženskou do baráku," zasmál se Donghae.
"Yesung oppa je na mě moc hodný. Myslím, že se mi tu bude líbit," usmála se. Yesung se začal dávit (smíchy), poté co ho Leeteuk propálil pohledem. Takový u něj vyděl jen na zkouškách. Leeteuk byl šílený workholik.
"Oppa?" odfrkl si: "Nechci abys tady v tom domě komukoliv říkala oppa. Rozumíš?"
"Ani tobě, oppa?" zeptala se dětsky. Leeteuk polkl. Váhal co má říct, aby ze sebe neudělal žárlivého blázna.
"Ani mě," zachraptěl. Všichni se začali smát.
"Vzdej to, Leeteuku! My vím, že chceš aby ti oppa říkala!" smál se Kyuhyun. Leeteuk se postavil. Otočil se k ní zády: "Řekl jsem ne."
"Ty jsi tady leader, budeme se řídit tvými pravidly," mrkl na něj Siwon.
"Ukážu ti ten klavír," nabídl se Ryewook. Vzal jí za paži. Ha Jin bez problémů vstal.
"Počkat, kam jí to vedeš?" zastavil je Leeteuk.
"Ke klavíru. To jí zajímalo první," vysvětlil Ryewook. Leeteuk zavrtěl hlavou: "Ani náhodou. Nejdříve jí ukážu její pokoj a potom jí představím její pomocnici." Ha Jin si hluboce povzdychla.
"Nezdá se ti, že jsi moc majetnický?" zeptal se ho nevrle Donghae.
"Nehádejte se. Stačí mi ukázat můj pokoj a pokoj s pianem. Popřípadě koupelnu," zarazila je: "Víc toho nepotřebuji."
"Koupelnu máš svoji vlastní," upozornil jí.
"Leeteuku my jdeme," houkl na něj Siwon.
"Kam?" podivil se. Siwon ho vzal kolem ramen: "Ty jsi tak mimo, že jsi zapomněl, že jsme slavní. I slavní totiž mají své povinnosti. Já i Donghae máme natáčení. Ostatní mají rozhovory nebo focení."
"Já jdu trénovat," zamával Yesung.
"Dobře, ale pamatujte, žádné nevhodné poznámky a nic co by mohlo poškodit naší reputaci!" upozornil je.
"Jasně, mamko," řekli všichni sborově. Ha Jin se rozesmála.
"Mlčte!" napomenul je rudý Leeteuk.
"Copak, mamko, něco se ti nelíbí?" přitulil se k němu Ryewook. Leeteuk ho praštil po hlavě: "Vypadněte už."
"Žádné zlobení děcka!" zavolal za nimi Donghae. Ještě pořád rudý Leeteuk se podíval po Ha Jin. Přívětivě se usmíval.
"Proč se tak směješ?" zeptal se nejistě.
"Jen, že jste skvělí kluci. Chováte se jako doopravdová rodina. Líbí se mi to, protože sama jsem nikdy žádnou neměla.," vysvětlila. Leeteuk jí nejistě šáhl na rameno: "Od teď budeme my, tvá rodina."
"Už toho děláš pro mě dost, nemusíš mi dělat i rodinu," namítla slabě.
"Já to udělám rád. Chci tě brát jako svoji rodinu," usmál se něžně. Rodina. Jak křehký význam, jak silný dojem.
"Děkuji," žmoulala si nervózně lem trička: "Ukážeš mi můj pokoj, prosím?"
"Samozřejmě," lehce jí zatlačil na záda. Dali se do chodbou.

Nevidomá- část třetí ( Leeteuk )

30. července 2012 v 9:11 | calime |  Mé FF a povídky




NEVIDOMÁ - část třetí

"Okamžitě si zabal všechny své věci. Pomůžu ti," vyskočil ze židle. Ha Jin zalapala po dechu. To nemyslí vážně?!
"Co, prosím?" zeptala se nevěřícně.
"Kam bych chodila?"
"Chci ti pomoct! Stěhuješ se k nám," Leeteuk začal přecházet po místnosti. Ha Jin, také vyskočila.
"Nemůžu se přestěhovat k vám! Uvažuješ vůbec logicky? Máš mě snad jako hračku, kterou chceš pro zábavu opravit?!" vykřikla na něj. Zastavil se. Díval se na ní, Přeci mu řekla že mu věří. Zakryl svůj obličej dlaněmi.
"Ty mi nevěříš," obvinil jí. Dívka k němu vykročila, ale v půli cesty se zastavila.
"Neobviňuj mě. Uvědomuješ jak to zní absorudně? Vezmeš k vám domů slepou dívku, chceš jí vyléčit. Dává to vůbec smysl," hlesla. Měla pravdu. Hraničilo to se šílenstvím a s dobrými mravy. Leeteuk uznal její pravdu: "Chápu, jak to cítíš, ale nemůžu tě tady nechat."
"Proč?" zeptala se.
"Prostě nemůžu. Není žádné proč!" odvrátil od ní obličej. Byl v rozpacích, ale to ona vidět nemohla. Bojovně se postavila. Namířila na něj prst.
"Nikam nejdu. Oceňuji tvoji snahu, která očividně nemá žádný skrytý význam," začala zostra, ale pak přešla do konejšivého tón: "Nemůžeš po mě chtít, abych to tady opustila. Zůstala bych sama. Nedokážu ani pořádně žít."
"Nezůstaneš sama! To nedopustí. Najmu pomocnici na stálo, která ti bude k dispozici 24 hodit denně," vyhrkl. Ha Jin svraštila obočí: "Jak dlouho jsi nad tím uvažoval?"
"Vůbec," odpověděl okamžitě. Hned svých slov zalitoval. Ha Jin si zkousla ret: "Nemyslíš si že je to unáhlené rozhodnutí?" Přistoupil k ní a vzal jí za ramena, pak své ruce zase rychle sundal. Už nevěděl co má dělat. Jak to říct.
"Prosím, chci abys ses uzdravila. Abys nás mohla vidět, chci jen splnit tvé přání. Jsem tvrdohlavý, proto mi to nikdo nerozmluvím. Stanu se pro tebe ten nejotravnější člověk na světě, pokud semnou nepůjdeš," zahrozil, jenže jeho hlas zněl naléhavě. Ha Jin, dokázala rozpoznat lidské pocity z hlasu. U něj naléhavost a upřímnost převyšovaly všechny ostatní pocity.
"Dobře, půjdu s tebou. Nech mi ale aspoň jeden den," hlesla rezignovaně. Leeteuk se napřáhl k objetí, ale na poslední chvíli zastavil. Přeci jí nemůže obejmout, i když je neskutečně šťastný. Ta holka si ho omotala okolo prstu, aniž by o tom věděla.
"Samozřejmě," odkašlal si, chtěl zakrýt svůj potěšený tón.
"Měl by jsi mírnit své nadšení," napomenula ho, když odcházela z místnosti. Leeteuk začal skákat radostí.
"Měl by jsi zmírnit své nadšení," konstatoval Siwon, když jim Leeteuk oznamoval co udělal.
"Nechceme, abys trpěl," přidal se Sungmin. Nikdo nechtěla, aby jiný člen skupiny, co skupiny rodiny!, trpěl. Báli se toho, že Leeteuka to čekalo.
"Nebuďte pesimisti," zasmál se a odmávl je rukou.
"Pesimisti? To ty jsi z nás byl vždy největší pesimista!" rozčílil se Shindong.
"Teď je z tebe najednou optimista. Měl bys radši zkusit být pro jednou realista," domlouval mu Eunhyuk.
"Nechci," odsekl. Listoval svým adresářem. Hledal pomocnici, kterou Ha Jin slíbil.
"Co když se operace nepovede?" zatlačil Ryewook. Leeteuk ho zpražil pohledem: "To se nestane!"
"Ok, dělej si co chceš. Ale uvědom si, že my, jako skupina, s tím nesouhlasíme," vstal Siwon. Leeteuk ho od ignoroval. Ostatní členové následovali Siwona.
"Nemám z toho dobrý pocit," prohodil Donghae, když odcházeli. Ostatní jen přikývli.

Ha Jin stála se svými zavazadly před obrovským domem. Slíbil jí, že ji nikdy nenechá samotnou. A už svůj slib porušil. Stojí tu a čeká jestli někdo náhodou nepůjde okolo, aby se mohla zeptat, kde přímo stojí jejich dům. Ano, Leeteuk pro ni sice poslal taxika, ale ten jí vysadil a odjel. Ani jí nedovedl k vratům.
"To jsou lidi!" odfrkla si. Bála si nechat svá zavazadla bez dozoru. Ne že by je byla schopna nějak uhlídat, ale aspoň malinko.
"Nejsi ty Ha Jin Choi?" ozvalo se před ní. Ha Jin se usmála: "Ty jsi Yesung, viď. Máš příjemný hlas." Yesung se lehce začervenal.
"Nemůžeš náš dům najít? Leetek musel na poslední chvíli letět na natáčení. Něco se prý pokazilo. Jako leader to nemá lehký. Omlouvám se za něj," ospravedlňoval Leeteuka Yesung.
Ha Jin to odmávla: "Nedělej si starosti. To se stává. Pomůžeš mi, prosím?" Kývla ke svým věcem. Yesung se otočil a zakřičel: "Kluci už je tady, pojďte jí pomoct!" Ha Jin uslyšela plno rychlých kroků.
"Tak tě u nás vítáme," přivítal jí přívětivě Shindong. Ha Jin se na všechny usmála: "Prosím postarejte se o mě."

Nevidomá- část druhá ( Leeeteuk )

30. července 2012 v 7:23 | calime |  Mé FF a povídky


Nevidomá - část druhá

Leeutek procházel po bytě jak blázen. Nespal, nejedl, o nic se nezajímal. Jen chodil. Byl nervózní a to se ukazovalo i na zbytku skupiny. Všichni dělali fatální chyby. Ať dělali co dělali Leeteukovi nebylo pomoci. Nemohl dostat z hlavy Ha Jin. Chtěl jí pomoci. Tak moc chtěl, jenže nevěděl co dělat. Nevěděl jak jí ppomoci a to ho deptalo nejvíc. Tak moc chtěl, ale nemohl. Nevěděl jak! Rozbil vázu, co stála na poličce.
"Musím to vyřešit! Musím jí pomoci!" zamumlal. Sungmin seděl opodál. Robící vázy ho polekalo, proto se věnoval leaderovi pozornost.
"Nehraničí to už s posedlostí?" zeptal se normální konzervačním tónem.
"Ne! Chci jí jen pomoct!" rozčílil se. Sungmin jen pokrčil rameny a dál se věnoval knize "Jak zaujmout"
"Jdu!" prohlásil. Sungmin se jen díval jak se za ním zabouchly dveře.
"Držím ti palce, Leeteuteku," zamumlal. Celou skupinu trápilo, když jeden z nic byl špatný. Všichni si přáli štěstí zbylých členů skupiny. Jako mušketýři, jeden za všechny-všichni za jednoho.
Leeteuk ujížděl ve svém autě k centru, které zařizovalo koncert. Bez ozvání vrazil do hlavní kanceláře. Žena za stolem se na něj zděšeně podívala: "Co si přejete?"
Její hlas se zadrhl, když poznala o koho jde. Hned vyskočila ze židle. Leeteuk jí bez rozmyslu odmávl.
"Potřebuji něco vědět," zapřel se o její stůl. Svůj pohled zamířil přímo do jejích očí. Žena polkla.
"Co si přejete vědět?" zachroptěla, v krku měla vyschlo. Posadil se zpět do židle. Byla celá omámená, Leeteuk to dobře věděl.
"Slečno…"
"Už jsem paní," vzdychla. Leeteuk se usmál: "Chtěl jsem vědět, ta dívka, myslím že se jmenovala Ha Jin Choi, jak moc vážně je nemocná? Dalo by se to léčit?" Naléhavost v jeho hlase se mu nepodařila zakrýt. Žena se na něj podezřivě podívala: "Myslíte tu, co zařizovala koncert?" Najednou byla docela nepřátelská.
"Ano, tu myslím," přikývl. Žena od něj odvrátila pohled.
"Je vámi posedlá. Neustále říká, že vy jim dáváte život. Pche, takové nesmysly. Všechno co váš koncert potřeboval zaplatila svým sirotčím. Nezbyla jí jediná koruna! Ta holka je blázen!" odfrkla si opovržlivě. Leeteuk se na ni zamračil.
"Nelíbí se mi váš tón. Ta dívka je obdivuhodná, na rozdíl od vás. Dejte mi kontakt na jejího doktora," přikázal. Žena v šoku mu podala vizitku. Leeteuk se zadíval na vizitku: "Také by jste se měla zamyslet nad tím, jak svým svěřencům zpříjemnit život. Naschle," rychle se otočil a zmizel z místnosti. Byla mu nepříjemná. Už jen díky tomu, že nemluvila přívětivě o Ha Jin.
Nasedl do auta a zamířil k blízké klinice. Naštěstí doktor měl zrovna čas. Tak se Leeteuk ocitl v bílé místnosti s plakáty očí a jejich závad. V krku mu docela vyschlo. Necítil se nejlíp. Doktor se na něj se zájmem díval.
"Já vím je to nezdvořilé, ale dáte mi pro mou dceru podpis? Je váš fanoušek," přistrčil k němu prázdný papír. Leeteuk ho s úsměvem podepsal.
"Pene doktore, vím že existuje něco jako doktorské tajemství, nebo tak něco, ale i přesto na vás mám prosbu," začal. Doktor se přívětivě usmál: "Pokračuj chlapče."
"Jedna vaše pacientka, Ha Jin Choi, je nevidomá. Moc bych jí chtěl pomoct, aby zase mohla vidět!" vysvětlil horlivě.
"Je to hezká dívka," zkonstatoval doktor. Leeteuk se začervenal.
"Její nemoc je těžce léčitelná. Ale možnost tu je," poťukal nervózně o stůl tužkou. Leeteuk se k němu naklonil.
"Jaká, doktore?" naléhal. Doktor si prohrábl své prořídlé vlasy: "Je to hodně nákladná operace a není stoprocentní, že bude vidět. Pokud se operace nepovede, tak je možná i smrt." Leeteuk polkl. Smrt. Ha Jin, že by měla umřít? Ne!
"Jaké je procento té nehorší možnosti?" zeptal se přidušeně. Doktor zalistoval v papírech: "Velmi malá, většinou operace dopadne úspěšně." Ukázal mu papíry. Leader se v nich však nevyznal. Ovšem jemu to stačilo, aby byl šťastný. Vyskočil a doktora objal.
"Musíte mi pomoct!" zasmál se. Dál na nic nečekal a vyběhl ven.
"Šťastný blázen, ani si neuvědomuje možné následky," zavrtěl hlavou.
Leeteuk zamířil do domu pro nevidomé. Tam Ha Jin našel velmi rychle. Hrála na klavír. Okolo ní sedělo dalších deset nevidících a poslouchalo její překrásnou melodii. I Leeteuk se zastavil. Jeho srdce se zpomalilo do tejného rytmu, jako smutná melodie co hrála. Melodie utichla. Všichni začali nadšeně tleskat.
"Ha Jin jsi úžasná!" zakřičel Leeteuk. Všichni se na něj otočili. Jejich nepřítomné pohledy se upíraly na něj.
"Leeteuku?" zvedla se Ha Jin. Leeteuk se usmál. Poznala ho! Poznala!
"Ahoj, Ha Jin," zamával, aniž by si uvědomil, že ho nevidí.
"Co tu děláš?" zamračila se. Ona ho neslyší ráda?
"Přišel jsem si s tebou promluvit," hlas se mu třásl. Takovou reakci nečekal. Aspoň ne tak chladnou.
"Aha. Je to soukromé myslím," pronesla tiše. Prošla nemotorně kolem židlí. Leeteuk jí chtěl zachytit, ale ucukla.
"To je v pořádku. Pojď za mnou," zamířila ke dveřím. Sledoval jí. Každý její váhavý krok co udělala ho děsil. Co když upadne nebo něco jiného?
"Posaď se," odvedla ho do prázdné místnosti. Byla bílá, bez obrazů nebo zkrášňovadel, jen účelné vybavení. Židle a stůl. Leeteuk jí poslechl. Ona se sama nejistě usadila.
"Tak povídej," vybídla ho. Chvíli váhal, ale pak se k ní nadšeně naklonil: "Říkala jsi, že chceš vidět anděly. Co kdybych ti to splnil?"
"Musíš mi však slíbit, že nebudeš zklamaná," usmál se. Dívka sebou trhla: "Ty vyjdi dokázal, abych znovu viděla?"
"Věř mí," chytl jí za ruku. Ha Jin svůj nevidomí pohled na směrovala na jejich ruce.
"Budeš mi, prosím, věřit?" zeptal se naléhavě. Chvíli váhala. Nevěděla co říct.
"Pomůžeš mi vidět, jen ti mám věřit?" ozvala se podezřívavě.
"Jop," přikývl.
"Dobrá, budu ti věřit. Protože tvá hudba mě provází životem, tak se jednou nechám vest tebou," usmála se. Leeteukovi začalo bušit srdce rychleji. Pevně stiskl její ruku. Ona mu věří. To chtěl slyšet nejvíc.

Nevidomá- část první ( Leeteuk )

29. července 2012 v 23:36 | calime |  Mé FF a povídky
Tak jo,
to je ta smutná. Tak doufám, že i přesto si najde fanoušky :)



NEVIDOMÁ - část první

"Tančit nemusí, stejně je neuvidíme."

Super Junior nevozně přešlapovali v zákulisí. Manažer jim zařídil koncert pro slepé lidi. Prý na něj nějaká dívka tlačila. Tlačila tak moc až Leeteuk povolil. Nechtěl se do těhlech věcí moc zaplétat, protože mu těch lidí bylo líto.
Všichni stáli tiše. Nikomu moc do řeči nebylo. Doopravdy, dělat koncert pro nevidomé pro ně bylo moc. Byli zabráni do svých myšlenek, že se ani nevšimli utíkající dívky. Ta se jich také nevšimla. Narazila rovnou do Leeteuka. Oba spadli na zem. Leeteuk na ni vytřeštěně zíral. Nebyl schopen slova. Hezčí dívku snad nikdy neviděl!
"Omlouvám se!" vyhrkla se sklopenou hlavou.
"Holka měla by jsi se dívat víc kolem sebe. Můžeš lidem způsobit úraz," napomenul jí se smíchem Eunhyuk. Dívka jen se sklopenou hlavou zamumlala: "Doopravdy se omlouvám. Mrzí mě to!" Dál se s nimi nezabývala a vyběhla. Kluci se za ní zmateně dívali. Leeteuk se v šoku postavil.
"Ta dívka byla doopravdy nádherná," zamumlal. Ostatní jen souhlasně přikývli.
"Je čas," upozornili je pořadatelé. Super Junior nastoupili na podium. Necítili se zrovna nejlíp. Diváci se dívali tupě dopředu. Vždyť je neviděli!
"Ehm, my jsme Super Junior!" zachraptěl Leeutek. Všichni udělali, ač zbytečně, jejich gesto. Zůstali stát s dlaní dopředu, dokud nezačali diváci křičet, i když je neviděli. Byli v centru pro nevidomé. Jinými slovy, všichni co tam byli byli slepí.
"Rádi bychom vám představili dívku co to všechno zorganizovala," ujala se slova moderátorka. Jediná viděla.
"Přivítejte potleskem naší oblíbenou Ha Jin Choi!" zatleskala moderátorka. Na podium se domotala ta dívka co je srazila. Všichni na ni zůstali zírat.
"Omlouvám se," zamávala dívka. Nemohla najít mikrofon. Moderátorka jí raději k němu dovedla. Kluci nebyli schopni slova.
"Ráda bych se omluvila, za to že jsem někoho omylem na chodbě ze Super Junior srazila. Bohužel ten dotyčný nepromluvil, tudíž nevím komu se přesně omluvit. I tak se přici jenom omlouvám, doopravdy mě to moc mrzí," poklonila se dívka.
"Ona je…" začal Siwon. Leeteuk za něj větu dokončil: "Nevidomá."
"Srazila jsi Leeteuka," řekl nejistě Sungmin. Dívka se podívala jejich směrem.
"Omlouvám se," usmála se. Leeteuk polk: "Není za co. Byla to nehoda."
"Tak přejdeme ke koncertu, ale nejdříve pár otázek na Ha Jin!" tleskala moderátorka. Z hlediska se ozval další potlesk a výkřiky Ha Jin.
"Do mě!" zasmála se Ha Jin. Moderátorka jí poplácala po zádech: "Otázka první, proč jste chtěli slyšet Super Junior?"
"Jejich zpěv je úžasný. Mnoho nevidomých lidí zanevře na hudbu, protože nevidí kdo jí zpívá. Ale díky Super Junior tito lidé dále uznávají hudbu a užívají si jí," usmála se Ha Jin. Moderátorka pokračovala: "Jaké je vaše největší přání?"
"Mé největší přání? Mnoho z nás by prostě řeklo vidět. Ale mé přání je, i kdyby jen na chvíli, vidět Super Junior. Slyšela jsem, že vypadají, jako andělé. Jednou jedinkrát v životě bych chtěla vidět andělí," zavřela oči. Na tváři jí naskočila červeň. Leeteuk bezděky vykročil, ale v půl cesty se zastavil.
"Děkujeme za zpověď a teď pojďme na koncert," zajásala moderátorka. Ha Jin odvedli na místo. SuJu jí sledovali. Vzala si do ruky ceduli. Bylo na ní napsáno Super Junior do toho! Jenže to měl obráceně. Někdo si toho všiml a ceduli jí přiběhl obrátit.
Super Junior zpívali, jako by to byl jejich první velký koncert. Nervózně, ale božsky. Většina z nich přitom sledovalo Ha Jin. Ta se s úsměvem pohybovala do rytmu. Vypadal více nežli spokojeně.
Po koncertě za nimi přišla. Hluboce se uklonila: "Moc děkuji, že jste přišli. Díky vám spoustu z nás miluje hudbu. Vy nám dáváte naději i lásku."
"Není nutné nám děkovat," zachraptěl Leeteuk. Nutně potřeboval vodu.
"Máte žížeň?!" zeptala se překvapeně Ha Jin. Leetek jen nevědomky přikývl. Vůbec si neuvědomil, že ta dívka ho nevidí. Přesto zaštrachala v tašce a vytáhla flašku vody.
"Mám tu pro všechny," zamumlala, přitom se rozkošně začervenala.
"Musí to být těžké," vyhrkl Donghae a vrhl se k ní. Jenže Leeteuk byl rychlejší.
"Vážně vám moc děkuji, ale teď již půjdu," usmála se. Leeteuk k ní natáhl ruku, ale ona to neviděla. Bezduchým pohledem se rozhlédla, poklonila a odešla. Všichni za ní zůstali zírat.
Leeteukovi bušilo srdce. Pocit, že by jí už nikdy neměl vidět ho začal sžírat jako žíravina. Ostatní ze skupin se na něj starostlivě zadívali.
"Jdeme domů," poplácal ho konejšivě Kyuhyunk. Leeteuk jen přikývl.

Nezvaná návštěva - part třetí ( Donghae )

29. července 2012 v 14:32 | calime |  Mé FF a povídky
Zdraví,
další část mé FF Nezvaná návštěva. Muhaha, zase je to sláťanina, protože jsem psala z různýma náladama ( to se dost odráží ), ale snad i tak se to bude líbit :D



NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část třetí "Prokletý internet"

Možná jí neměl říkat, že je hodná. Od toho večera s ním nepromluvila skoro vůbec. Jako by jí to urazilo. Donghae se snažil být společenský, Soo Ra zase vůbec.
"Kam zase jdeš?" už byl naštvaný. Jaké měla právo s ním nemluvit?! Soo Ra sklopila hlavu: "Přeci nakoupit aby bylo co do huby, ne!"
"Spratku," sykl. Soo Ra se na něj zazubila: "Sorry, Ahjusshi, hold vám nejdu pod nos co. Prostě se smiřte s tím co sem a nenamlovejte si zbytečné voloviny."
"Ty blázne, před kluky jsi se chovala jak Super Girl ( pro ty co si neumí živě představit jak to říká, tak nějak tak :D :http://www.youtube.com/watch?v=a49DKK8JCAE ) a teď se chováš jak pekelný vyvrženec." utrhl se na ní. Ona jen pokrčila rameny.
"Ahjusshi, dejte si pozor ať mě nezačnete mít rád. Nebo mě snad po půl roce nevyhodíte na ulici jak kus smetí? Mějte se, smějte se," vplazila na něj jazyk a zmizela za dveřmi. Donghae zalapal po dechu.
"Kdo by se zamiloval to takové bláznivé holky, jako jsi ty!" zakřičel za ní.
"Proč tu křičíte?" vylezl malý Ji Ah. Protíral si očíčka. Stál tam v pižamu. Donghae se zastyděl, že ho zbudil.
"Nic, jen tvá nuna (starší sestra) dělá problémy," řekl potichu. Ji Ah na něj upřel svůj nevinný pohled: "Nuna, problémy nedělá. Jen z vás má strach!"
"Strach? Ze mě? To já bych spíš měl nosit u sebe pepřák, kdyby mě náhodou chtěla okrást!" rozčílil se. Ji Ah ho nakopl do holeně. Donghae se skrčil. Bolestí mu zčervenaly tváře.
"Nemluvte o nuně špatně. Nuna je moc hodná, nikomu by neublížila!" našpulil naštvaně pusu. Donghae se na něj nemohl zlobit. Rozcuchal mu, pořád v bolestech, vlasy: "Dobře kluku, už o ní nebudu špatně mluvit. Ty mi ale neubližuj."
"Dobře," usmál se a přitiskl si plyšáka blíž k tělu.
"Vyřiď Soo Ra, ať je trochu milejší na mě. Tebe poslechne," mrkl na něj.
"Uvidím co se s tím dá dělat," přikývl. Spokojeně se vrátil do své postýlky. Donghae si raději šel přiložit led na bolavou nohu.
Soo Ra se vrátila a připravila snídani. Mezitím k ní přišel Ji Ah.
"Copak je, bráško?" usmála se na něj. Ten se na ní zamračil.
"Buď hodná na Ahjusshiho!" přikázal. Soo Ra zmateně zamrkala: "Proč?"
"Protože ti to říkám. On je na mě taky hodný! Nemusíš se k němu chovat zle," mračil se dál.
"Dobře budu se k němu chovat líp. Ty se přestaň mračit nebo ti to zůstane," zmáčkla mu vrásku na čele a zasmála se. Ji Ah naštvaně odpochodoval.
U snídaně panovalo trapné ticho. Nikdo nechtěl promluvit. Donghae se raději napil mléka.
"Oppa ( oslovení pro staršího bratra u holek nebo "miláčka" ), mohl by jsi mi, prosím, podat vločky?" zašvitořila Soo Ra. Donghae vykulil oči a zakuckal se, až mu mléko vylétlo na stůl.
"Oppa, teď už to nechci. Jsi v pořádku?" uhodila ho do zad. Donghae takovou ránu nečekal, proto se začal dávit znovu.
"Oppa?" zopakoval nevěřícně.
"Oppa?" teď už to znělo naštvaněji. Soo Ra pokrčila rameny. Ji Ah se dál věnoval své snídani.
"Něco se vám, Ahjusshi, nelíbí?" zeptala se drze. Donghae vyskočil ze židle.
"Ty drzá holko! Jsi bláznivá nebo co?"
"Ahjusshi, bláznivá nebláznivá, aspoň mi neteče mlíko po bradě. Utřete se," hodila po něm utěrku. Tam mu dopadla přímo do obličeje. Naštvaně jí strhl: "Už nikdy mi neříkej oppa! Nic o mě ani nevíš."
"Vo co jde? Vždyť je to jen hloupé tlachání. Nebuďte tak hr, né," ušklíbla se. Odvrátila od něj hlavu a věnovala se své snídani.
"Jdu se nasnídat ven!" zavrčel a naštvaně vyrazil z místnosti. Soo Ra zaúpěla: "Tohle nemůžu dělat, Ji Ah!"
"Ahjusshi z toho byl dost vykolejený," zasmál se spokojeně Ji. Soo Ra ho praštila po hlavě.
"Už mu v životě oppa neřeknu!" odsekla. Její srdce bušilo, jako o závod. Tohle nikdy v životě nemohla vydržet!
Donghae se vrátil domů až po obědě. Doufal, že Soo Ra nepotká. Nikdy by nečekala, že ho osloví jinak než Ahjusshi. I když zrovna nepříjemné mu to nebylo. Usmál se. Stál v chodbě. Naslouchal jestli jsou doma. Najednou se proti němu rozlítly dveře. Přímo do náruče mu vlítla Soo Ra. Vyvalil oči. Soo Ra zrudla a rychle odskočila. Oba se zadívali do země. Soo Ra našla slova jako první: "Heh, čučela jsem, že jste docela slavnej, Ahjusshi."
"Jak to myslíš?" nechápal. Pokrčila rameny.
"Jukla jsem se po netu. Bylo ta šíleně moc odkazů o vás. No vobčas jsem se i divila. Netušila sem že vaše vorientace je taková. Teda fakt že ne," zakroutila nevěřícně hlavou. Donghae svraštil obočí. Co tím myslela.
"Tak já pádím, Ahjusshi, mějte se!" zamávala a zmizela ve dveřích.
"Počkej jak jsi to myslela?!" zakřičel za ní. Pozdě. Rozeběhl se k počítači. Najel si na historii. Byly tam samé fanouškovské stránky o něm a o Super Junior a jedna…. Polkl, s obavou tu stránku otevřel. Hned jak ji uviděl, věděl že se nemýlil. Byla to stránka kde píšou fanouškové své povídky o nich. Tahle byla zrovna zaměřena na yaoi (romantika mezi muži). Jestli tohle Soo Ra četla, panebože co si o něm musí myslet!!!
"Já nejsem homosexuál," vydechl a složil si hlavu do dlaní.
"To jí asi nedokážu vysvětli," povzdechl si. Internet je zlo.

Krásná zahrada - jednorázovka

26. července 2012 v 21:53 | calime |  Mé FF a povídky
Tak jako gratulaci ( sama sobě ), že jsem přežila měsíc na brigádě ( zítra konečně končím!!!! ), jsem si rozhodla darovat jednorázovku Krásná zahrada. Je to blbina, ale zabavila jsem se na chvíli :D
Jinač zpráva pro mé čtenářky...na NN ( Nečekaná návštěva ), pracuje se na tom :) A další zpráva, vymyslela jsem další povídku. Nebojte zatím mám jen koncept, tak to hned psát nebudu, abych nebrzdila NN. Jinač to bude asi drasťák, tak předem upozorňuji, že ten kdo nemá rád smutné věci ať to nečte, pracovní název je zatím Nevidomá ( asi :D )
Tak zatím dobrou noc a užijte si jednorázovku :)



Krásná zahrada

Postávala jsem v zahradě honosného domu. Poslali mě sem z práce, abych dala tu zahradu do kupy. Zaklela jsem. Zapomněla jsem si elektrické nůžky na dílně. Nechtěla se mi stříhat živí plot obyčejnýma zahradnickýma. Pracný a zdlouhavý. Navíc jsem měla ještě posekat trávu a vyplet záhon. Sakra! Kdo to má stíhat. Nevím v kolik se majitel vrátí domů, ale musím vypadnou dřív. Pustila jsem se do toho.
Naštěstí mi společnost dělalo rádio. Pohupovala jsem se do rytmu. Štěstím jsem málem povyskočila, když začali hrát Super Junior. Opera. Tu mám ráda. Docela hlasitě jsem si prozpěvoval s těmi krásnými chlapci. No co, nikdo doma nemá být a sousedi mi můžou být jedno!
"Ne show Ne show Opera norae haneun opera chumchuneun ne opera
Neomu chu-eunikka cheongdam-eun igeonikka
Ne show Ne show Opera nega mandeun opera sesang meotjin opera
Ike chu-eunikka da kibon chu-eunikka"
prozpěvovala jsem si s nimi.
" Jsi jejich fanoušek?" ozvalo se zamnou. Nadskočila jsem leknutím. Obrátila jsem se k majiteli hlasu.
"Vy jste majitel? Moc se omlouvám, bylo mi řečeno že nikdo není doma," začala jsem se spěšně omlouvat. Sjela jsem ho pohledem. Tmavé brýle skoro přes celý obličej, kšiltovka stažená do čela, triko s dlouhým rukávem a tepláky. I přes to fešák.
"V pořádku. Na poslední chvíli mi zrušili program," odmávl to a usmál se. Roztomilý!
"Jste celebrita?" zeptala jsem se zvědavě. Někoho mi připomínal, ale koho?
"Ehm, tak něco. Ale proč já odpovídám já na otázky, když jsem se ptal první?" zasmál se. Přidala jsem se k němu.
"Tak jste fanoušek Super Juniorů nebo ne?" kývl na mě. Pořád se usmíval. Moc krásný usměv, možná trochu přidrzlý.
"Dá se to tak říct. Ale mě nikdy moc fanouškovství nebralo. Spíš je ráda poslouchám. Mají úžasné hlasy," vysvětlila jsem.
"Úžasné hlasy? A co jejich vzhled? Mě se zdají moc, jak bych to řekl, na chlapce," zatvářil se kysele. Ušklíbla jsem se: "Jsou sexy to uznávám. Ale i kdyby vypadali jak bohové a neuměli zpívat, tak si u mě neškrtnou. Navíc se mi teplý nezdají." Naklonila jsem se k němu při poslední větě, jako by to snad bylo tajemství. Začal se smát.
"Mám přijít jindy?" zeptala jsem se po chvilce ticha. Majitel se zájmem naklonil hlavu: "Klidně zůstaň. Nevadíš mi tu. Můžu nějak poct?" Kam se poděla zdvořilost? Mno co.
"To po tobě nemůžu chtít. Přeci japném ti tenhle dům patří," kývla jsem k obrovskému domu. Zdvořilosti jsem taky zahodila.
"Zahrádkaření mám rád. Jen nemám čas," pokrčil rameny.
"Tak fajn," pokrčila jsem rameny. Vytáhla z batohu náhradní rukavice a lopatku.
"Můžeš vyplet ten záhonek. Plevel házej do kyblíku," podala jsem mu potřebné věci. S nadšením se do toho pustil. Chvíli jsem ho sledovala a pak se věnovala své práci.
Majitel se mě neustále na něco vyptával nebo vyprávěl. Dobře jsem se bavila.
"Hele, proč si nesundáš tu čepici. Vždyť ti musí být vedro," řekla jsem. On si jen kšilt stáhl víc do čela.
"Nemám rád sluníčko. Nepůsobí na mě dobře," vysvětlil. Chudák.
"To je mi líto. To musíš pořád chodit takhle zakuklený?" zadívala jsem se na něj. Vyšpulila rty a obočí se mi stáhlo k sobě. Obvyklý výraz soucitu.
"Vypadáš jak ryba!" šťouchl mě prstem mezi stažené obočí. Kousek jsem ucukla.
"Ryba neryba. To ty si žiješ jako upír!" vyhrkla jsem.
"Věř mi, že světla si užiju dost," odpověděl tajemně. Nechápavě jsem se na něj dívala.
"No jo, vlastně ty jsi ta celebrita!" vyhrkla jsem a začala se smát.
"Jsi roztomilá," usmál se. Strčila jsem do něj, abych skryla rozpaky.
"Ty jsi z nás ten roztomilejší."
"To bys muži říkat neměla," urazil se na oko. Usmála jsem se a jeho urážlivost byla pryč.
Práce nám utíkala skvěle. Nikdy jsem v práci nebyla raději. Neustále jsem se usmívala jak blbec! Brzy jsme měli všechno hotový.
"Jak ti to jen oplatím?" zeptala jsem se, když jsem uklízela své věci.¨
"Strav semnou večer!" vyhrkl nadšeně. Upustila jsem koště: "Co?!"
"Ježiš to ne! Špatně jsi to pochopila," natáhl ruce. Podezřívavě jsem ho přejela pohledem: "Jak si to tedy myslel?" Možná jsem si moc fandila, když jsem hledala, nějaký skrytý význam.
"Pojď semnou dnes večer na večeři," usmál se. Kdo by ho mohl odmítnout?
"Ale to ti budu ještě víc dlužná," namítla jsem. Já jsem ale blbá! Prostě stačí říct strašně ráda.
"Já jsem dlužný tobě," zase tajemný.
"Nevím proč. Ale tak půjdu s tebou ráda. Jsi mi docela sympatický, pane majiteli," můj úsměv byl od ucha k uchu.
"Skvělí," zajásal. Nadiktoval mi čas a místo večeře.
"Na koho bude rezervovaný stůl?" zeptala jsem se. Restaurace do který mě pozval byla drahá a luxusní. Jasně že tam budou rezervace!
"Stačí říct Ryewook," navrhl. Vyvalila jsem na něj oči. Ryewook? Ten je ze…
"Super Junior," vzdychla jsem. Jako na povel si sundal kšiltovku i brýle. Zalapala jsem po dechu. Proto mi byl tak povědomí!
"Ty jsi Ryewook ze Super Junior," zopakovala jsem nevěřícně. Ze šoku jsem do něj strčila. Ryewook z masa a kostí stojí přede mnou!
"Pořád chceš jít na tu večeři. Jsem sice o něco slavnější než jsem tvrdil, ale pořád jsem to já. Pan majitel, co s tebou strávil příjemné odpoledne," začal. Zněl váhavě, jako by se snad bál, že ho odmítnu.
"Já půjdu s Rywookem na jídlo do drahé restaurace. Nevíc je to jeden z nejpohotovějších lidí co znám. Můžu já mít větší štěstí?" zeptala jsem se se smíchem. Večer bude jeden z nejúžasnějších chvil v mém životě!
Konec =)

Inu x Boku Secret Service

25. července 2012 v 0:00 | calime |  Anime
"Jsem Váš pes, Riričijo-sama."

Díly: 12.
Žánr: Romantika, Komedie, Demoni, Fantasy, Komornici ( Služky/ Ochranka )

O co jde?
Širakiin Riričijo, dcera bohaté rodiny cítí potřebu, že se musí odstěhovat a žít na vlastní pěst v domě známém jako Maison de Ajakaši, neboli dům démonů. A každý obyvatel tohoto domu je doprovázen agentem tajné služby (SS = Secret Service). Ačkoliv Riričijo odmítá společnost SS, tak se v domě velmi rychle zabydlí i se svým novým společníkem, liščím démonem, který ji hodlá chránit i za cenu svého života. Ale ten by si nejradši jen hrál na jejího poslušného pejska.
[Převzato od Delphi`s Fansub]

Můj názor?
Óoo, moc krásná kresba. Na postavách se doopravdy skvěle vyřádili. I povahy mají své kouzlo. Nechybí peprný humor. Sem tam jsem se bála, abych nespadla ze židle. Jak se vždy Mikecukami snažil ( růžová lesklá aura okolo ) a jak ho Riričijo usadila, v podsatě zkazila náladu. Jenže s ním to ani nehlo. No ten konec to fakt dozabil. Taký slaďoučký, málem mě to dojalo.
Vřele doporučuji. Je to anime plné úchylek ( neskrývaných ), bojovo-nebojových scén a nespočet vtipných. Jen do toho. Jinak 12. dílem to doopravdy konči, nebo aspoň je to uzavřený. :)

Pár obrázků:


No není to pesan???

Video:


Pravý kostým - Bonus (Siwon+JS)

24. července 2012 v 22:52 | calime |  Mé FF a povídky
Tak s touto ujetou bonusovko se s vámi loučí Juliet :) Tu už asi v jiné FF nepotkáte :D Všem děkuji za podporu a čtení, či šíření tohohle, mno neví přesně čeho, ale asi sláťanyny :D
Tak všem moc děkuji a těšte se na další FF :)



Pravý kostým-Bonus kapitola

Juliet postávala na rohu. Siwon se k ní pomalu blíž. Na chvíli se zastavil a díval se jak se Juliet pohupuje ze špiček na paty. Něco si přitom brblala, přitom se usmívala.
"Jsi normální?" houkl na ní s úsměvem Siwon. Juliet se na něj nevrle podívala.
"Naprost," odpověděla: "Poslouchej, na tuhle písničku jsem narazila na netu. Nemůžu jí dostat s palice. Tak jsem si opsala aspoň refrén. Chceš ho zazpívat?" Siwon se nezatvářil zrovna nadšeně.
"Dobře, protože pak bych musel poslouchat řeči, jak hrozný jsem. Tak dělej, ať to mám za sebou," svolil. Juliett se zadívala na papírek a spustila:
"Ja som malá Zuzuzu, toto je môj mikrofón.
Ak mi dáte svoj dolár, ja vám zaspievam svoj song."

Siwon poslouchal, jak zpívá tou divnou řečí, pořád dokola. Měla pravdu, že to bylo chytlavý.
"Tak co? Jak se ti to líbí?" zeptala se nadšeně. Siwon se ušklíbl: "Dej mi ten text, chci zjistit co je to za text. A jakým je to vlastně jazykem?"
"Myslím, že tam psali něco jako slovensky," pokrčila rameny. Siwon text majetnicky zabavil.
"Tak teď už pojďme na to rande nebo se z tebe zblázním."

Večer se Siwon usadil k počítači. Spokojeně se usmíval. Jak krásný den se zase užil s Juliet. S ní se nikdy nenudí. Vzpomněl si na písničku co zpívala. Z kapsy vytáhl pomačkaný text. Svraštil obočí a pustil se do toho. Našel na internetu celý text, který nechal na googlu přeložit. Obočí se mu svraštilo ještě víc.
"Už nikdy jí to nesmím dovolit zpívat," zamuml si. Nevraživě se zadíval zpět na monitor, kde svítil přeložený text Malé Žužu od Horkýže Slíže.
"Naneun jag-eun Zuzuzu , ijjog-eun nae maikeu ibnida.
dangsin-i jeoege dangsin-ui dalleoleul jumyeon , nae nolaeleul bulleo julge."

"Nikdy to zpívat nebude!" zavrčel. Mezitím doma si Juliet pobrukovala svou novou oblíbenou písničku.

Konec =)

Pravý kostým - part poslední (Siwon+JS)

24. července 2012 v 22:46 | calime |  Mé FF a povídky
Ha,
poslední dílek je tu! Půf, dalo mi to zabrat :D Naštěstí mi k tomu zpívali Super Junior a jiní, tak jsem se přes to nějak překopala :D
Jinak dneska se ještě dočkáte bonusovky, ale tu musíte brát s nadhledem....je hóóódně ujetá :D Nevím kde mě to napadlo, ale napsat jsem to musela :D



PRAVÝ KOSTÝM - část sedmá - Konec

Ráno jsem dorazila do práce celá nesvá. Dobře byla jsem naštvaná, ale musela jsem ho uhodit? Ano, musela. Nebudu se mu za nic omlouvat. Má chyba to nebyla. Neměl provokovat.
Zalezla jsem si do volné místnosti. Nechala jsem vzkázat klukům ze skupiny, kromě Siwona, že jsem skovaná, ale když něco budou potřebovat, tak ať přijdou. Nemusela jsem ani dlouho čekat. První přišel Yesung. Jen se chtěl zeptat jak se mám. Když viděl že jsem v pořádku, tak zase odešel. Druhý přišel Leeteuk. To mě docela překvapilo.
Posadil se naproti mně a mlčel.
"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se. Bála jsem se, aby na mě nezačal křičet, že jsem zkazila natáčení.
"Omlouvám se," vyhrkl. To mi úplně vyrazilo dech.
"Za co?" zeptala jsem se přiškrceně. Leeteuk se na mě podíval: "Za Siwona. Také za to že jsem ho nezastavil v čas."
"Ty nemáš za co se omlouvat," zastavila jsem ho. Ale on mě ignoroval: "Jsem leader skupiny a nedokázal jsem tomu zabránit. Víš Siwon nebyl takový. Mám pocit, že už by se mělo jít s pravdou ven."
"Co tím myslíš?" zeptala jsem se nejistě. Leeteuk začal přecházet po místnosti.
"Povím ti něco o Siwonovi. Myslím, že bude nejlepší pro vás oba, když to budeš vědět. Jen potřebuji vědět, že to nikomu neřekneš. Siwonovi klidně, ale pokus se vynechat mé jméno. Chápeš?" naléhal. V šoku jsem přikývla. Co mohlo být tak hrozného.
"Tak začněme tím, že Siwona trápí svědomí kvůli tobě. Vždycky když ho něco trápí, tak chodí v noci po domě a sleduje televize. Většinou mu to vydrží pár hodin, ale dnes v noci nešel spát vůbec. Ani když jsem se ho pokoušel přemluvit. Nakonec z něj vypadla taková stará historka. Docela mě to udivilo. Poslouchej," posadil se naproti mně. Začal vyprávět. Pečlivě jsem poslouchala. Když skončil, vyskočila jsem. Jenže mě zastavil: "Ještě něco. To by jsi taky měla vědět." Posadila jsem se zpět.
"Siwon měl kdysi dívku. Byla jeho fanoušek, tak ho zbožňovala. Jenže ona si myslela, že je dokonalý. Jenže všichni jsme lide. To znamená že i Siwon a to ta dívka nedokázala pochopit. Nedokázala snést, že byl protivný, když byl po práci unavený nebo když něco nešlo podle jeho plánu. Nesnášela že na ni neměl čas. Nakonec nevydržela, že Siwon nebyl dokonalý a rozešla se s ním. Siwon to nesl těžce. Doopravdy jí miloval. Nikdy se s tím nedokázal smířit. Od té doby nemohl vystát fanoušky co mu nějak narušili soukromí."
"To musela být úplně blbá holka. To snad není možný," zanadávala jsem. Leeteuk přikývl: "Skoro každý si prošel něčím obdobným, proto zůstáváme sami nebo jsme s někým z branže. Je to jednoduší."
"Je mi to strašně líto," zaskuhrala jsem. Cítila jsem s nimi.
"Teď už upaluj, jinak nevím co s tebou. Ještě si vezmi tohle, našel jsem to u něj náhodou," vtiskl mi pečlivě srovnaný papírek do ruky. Zadíval jsem se na papírek. To mě dostalo na nohy.
"Bylo tam toho víc," mrkl na mě povzbudivě. Bušilo mi srdce: "Děkuji." Na nic dalšího jsem nečekala a rozeběhla jsem se.
Rozrazila jsem dveře. V místnosti byli jen tři osoby. Mám štěstí. Siwon seděl na židličce a polekaně se na mě díval. Maskérky byly mým příchodem přímo zděšeny.
"Ven!" přikázala jsem. Chvíli váhaly, ale odešly.
"Blbečku," zašeptala jsem něžně. Siwon zmateně zamrkal. Přiskočila jsem k němu. Teď nebo nikdy. Naklonila jsem se. Naše obličeje byly tak blízko. Prohlížel si moji tvář. Pořád zmatený.
"Hlupáčku," povzdechla jsem si. Jediným pohybem jsem zrušila vzdálenost našich rtů. Začala jsem ho líbat. Siwon se docela rychle vzpamatoval a má polibky vášnivě vracel. Točila se mi hlava. Mysl přestala plnit svou funkci. Musela jsem se odtrhnout.
"Proč?" zachraptěl. Oba jsme přerývaně dýchali. Můj mozek ještě nebyl schopen cokoliv pobrat. Proto jsem nepochopila na co se to přesně ptá.
"Nemohla jsem dýchat," odpověděla jsem omámeně.
"Já se neptal proč si se odtrhla!" zavrčel. Hups.
"Dozvěděla jsem se pár věcí."
"Jakých?" zněl naléhavě. V mých očích už to, ale nebyl ten Siwon co znám. Proto mě to nerozházelo.
"Slyšela jsem příběh o jedné dívce," začala jsem: "Jednou jsi byl natáčet rozhovor pro televizi. Bylo to narychlo, tak to nikdo nevěděl. Měl si volný čas, tak jsi se tam potuloval a uviděl si jednu dívku. Byl tak soustředěná na práci, že si tě ani nevšimla. Nevím to jistě, ale nějakým prapodivným způsobem tě zaujala. Protože ses zajímal, proč tak tvrdě dře. Nikdo nevěděl, až tě odkázali na dívku jménem Kim. Ta, sviňucha, vykecala že ta dívka je fanouškem Super Junior a jejím největším snem je setkat se se Siwonem. Proto se rozhodla tvrdě pracovat, aby se sním mohla setkat, jako soběrovné osoby. Neříká ti ten příběh něco?" Siwon podezřivě mlčel. Na tváři měl podivný výraz.
"Nakonec jsi ty můj fanoušek?" zeptala jsem se svůdně, aspoň jsem v to doufala.
"To teda nejsem!" vyskočil. Zdál se mi… zděšený.
"Jak vysvětlíš tohle?" vytáhla jsem papírek od Leeteuka. Byl na něm přes půl roku starý článek o mě. Siwon mi ho sebral. Znovu mlčel.
"Dovol mi tě poznat," chytla jsme ho jemně za triko.
"Nechci," odvrátil od mě hlavu. To mě naštvalo: "Nebudu jako ona!"
"Jak víš o ní?" zděsil se.
"Dej mi šanci a dokážu ti, že nejsem poblázněný fanoušek," usmála jsem se. Siwon se zatvářil kysele.
"Co tedy jsi?"
"Jsem realistka. Představovala jsem si tě i s chybami," pokusila jsem se znovu. To ho upoutalo.
"Vážně? Jaká byla má největší chyba?"
"Že ses zamiloval do mě," zasmála jsem se.
"Nějaká sebevědomá," zpražil mě, ale koutky úst se mu cukaly do úsměvu. Výhra!
"Pojďme začít znovu," zaprosila jsem. Siwon váhal.
"Dobře," zašeptal. Mé srdce zaplesalo radostí.
"Ahoj, jmenuji se Siwon. Jsem moc slavný zpěvák, herec a taky docela dobře tančím," natáhl ke mně ruku. Chtěla jsem se začít smát. Skryla jsem to za kašel. No dobře, tak moc jsem to neskryla. Ale aspoň jsem se pokusila.
"Těší mě. Já jsem Juliet, postarám se o to aby tvůj hřebínek nevyrostl moc vysoko. Postarej se o mě, prosím," s úsměvem jsem stiskla jeho ruku. Spokojeně jsem se zadívala na naše ruce. Vypadaly spolu tak hezky a jak krásně do sebe pasovaly.
"Neměj zvrhlé myšlenky," usmál se. Zalapala jsem po dechu. To byl jeho upřímný úsměv.
"Já? Nikdy!" zasmála jsem se. Doufala jsem tajně, že se naše ruce už nikdy nerozpojí. Že chvíle můžou trvat věky…


Konec