Srpen 2012

For Leeteuk to say good bye

31. srpna 2012 v 18:25 | calime |  Deník praštěné K-Popistky
Dnešní záznam začínám skoro se slzami. Doopravdy jsem dojatá až k slzám. Nevím čím to je. Ale asi tím, že jsme se dokázali sjednotit za jedním zájmem. Rozloučit se s Leeteukem leader skupiny Super Junior, který 13. září nastupuje na dva roky na povinnou vojenskou službu. Včera jsem na to upozorňovala a dnes už je to video hotové. Nemůžu si pomoct, ale vážně mi to příjde dojemné. Vám ne? Teď už mám pouze jedno přání, ať to video dosáhne svého cíle. Tím je, aby se to dostalo až k Němu <3 Takže video Fighting a totož Leeteuk<3 Tím se pro dnešek loučím s tou melancholickou náladou,
Pac a pusu K-Popisti Líbající


Jak jsem přišla do K-Popové "rodiny" aneb projekty ve kteých teď jedu

30. srpna 2012 v 16:15 | calime |  Deník praštěné K-Popistky
Milí deníčku mých bláznivých k-popových dnů,
dneska budu písat ( jak vtipně napovídá nadpis ) o k-popové rodině a naších projektech.
Jinak na vás mám otázky ( byla bych ráda, kdyby jste mi odpověděli do komentůŠlápnul vedle). Jak jste se dostali ke K-Popu? Víte o nějakých akcích? Myslíte si, že patříte take ke K-Popové "rodině???Usmívající se

Jak jsem ke k-popove rodince přišla poprvé? Kde jsem se začala angažovat? Hm, někdy na začátku jsem se přidala na fb do skupiny fan SuJu ( zde ), chvílemi jsem tam nějaké fotky komentovala. Nic moc extrémního. Pak se tam všek rozjely Fanficionky o Super Junior. Už delší dobu jsem měla chuť něco napsat, tak jsem se jednoho krásnýho večera do toho pustila. Tak vznikla moje první FF Pravý kostýmÚžasný. Tam jsme se dohodli s jednou dívčinou na založení FF stránek na fb ( zde ). Pár dní klidně uběhlo, jenže se na jedné fb stránce objevila nelichotivá fotka urážející EXOPřekvapený. Upřímně je neposlochám, ale i tak patří mezi K-Pop.
No co vám budu povídat, k-popistky se rozčílili a to doslova. Nahlašovaly strránku, fotku, chrlili nelichotivé komentáře na adminy. A já nechyběla. Nakonec ono nelichotivou fotku smazali. Já s ní byla v tažena do víru k-popu. Poprvé jsem viděla slovní spojení "k-popová rodina". Líbilo se mi toSmějící se. Druhý den se tatáž fotka objevila znovu. Zkončila jako ta první a k.popové hrudě se dmuly pýchou, že dokázaly uchránit své Biase. Dokonce i já byla hrdá na to, že jsem K-popistkÚžasnýa někdy v tu chvíli se mi v hlavě zrodil můj šílený nápadNevinný! Co takhle udělat serii k-pop srazů po celé české i slovenské republice? Proč ne? Kupodivu mi na to lidi doopravdy skočili. Tak kdyby jsete měli zájem tak tady se domlouvajíMlčící

Nějaké další projekty? Ehm, dneska končí projekt pro povzbuzení Leeteuka ( leader ze SuJu), který 13. září nastupuje na dvoluetou povinnou vojnuPlačící Jedna holčina z toho chce udělat video, tak doufám, že se to povede. Taky jsem posílala svoji fotku, ale docela se stydím Rozpačitý Další je projekt, také pro Leeteuka. Chceme dosáhnout 50 000 000 shlédnutí MV na YT u Sexy, Free and Single. Bohůžel i přes veškerou sílu ElFs pochybuji, že se to povede. Nepřestávám, však bojovat!
Další čeho jsem se na fb všimla je narozeninové video pro Bara (B1A4). Ehm, toho se neučastním, ale zní to dobře. Zaslat autorce můžete fotografi nebo video na kterých tančíte na jejich písničku nebo mu něco odkazujete.Mrkající Odkaz k celému projektu je zde. Baro :

Dalším "obvyklým" nápadem je dostat nějakou k-popovou skupinu do čech, popřípadě slovenska, na to se zaměřuje i tato skupina na fb. Chtějí do Prahy dostat U-Kiss. No nic nenamítám, jen bych radši Super JuniorRozpačitý


No tak pro dnešek se s vámi loučím, asi Úžasný
Ps. NEZAPOMEŇTE NA LEETEUKA A DÍVEJTE SE NA MV:


Projekt deník začínající K-popistky

29. srpna 2012 v 12:02 | calime |  Deník praštěné K-Popistky
Co je deník vám asi vysvětlovat nemusím, že? Úžasný Co je K-Pop? No myslím, že i to vetšina zná. Pokud ne, tak se to pokusím nějak vysvětlit. K-Pop neznamená King of Pop, kdepak znamená to Korejský pop. Pro ty nechápavější popové písničky zpívané korejci. Docela rána, co?? Smějící se
Docela i odvážně budu tvrdit, že K-pop se liší od ostatních popů. Proč? Puste si někdy nějaké MV (Musick video) a uvidíte! Co korejci dokáží jsem v životě neviděla. Pohyby --> tance ( lámou se mi kosti, jen při pohledu na ně), styl, vzhled, jejich představení nejsou nudné a celkově co všechno zvládají. Neuvěřitelné. Nic takového se v jiných zemích nevidí.
Musím se přiznat, že na k-popu "ujíždím" ani ne půl roku. Je těžký se orientovat ve všech těch zkratkách, jménech, korejských slovech, atd. Ještě sama se v tom nevyznám musím často přemýšlet co to znamená. Třeba ELF, pořád nevím co to pořádně znamená, ale myslím si, že je to něco jako fanoušciMlčící...snadNevinný. No prostě to nikdo pořádně nevysvětlí, tak co s tím mám dělat? Brečet Plačící? No to fakt ne...prostě budu dělat že to znám Smějící se. No co? Časem to všechno docvakne.

Jak jsem se vlastně ke k-popu dostala? A co mě na to tak táhne?
Jak jsem se ktomu dostala si přesně nepamatuji. Asi to bylo doramama nebo přes MayuAn, která písničky překláda. Jasný, ale je, že to bylo z nudy. Mé první video, u kterého jsem si plně uvědomovala, že je to k-pop, bylo od
Taeyang (태양) - I'll Be Ther. Proč ona? No jasný zvuk bouřky ze začátku, pohled na hřbitov.Je na prachy Není to moc depresivní? Ne je to přesně můj styl. Pak lapání po dechu, když kamera lehce přejíždí po odhalené horní části toho Teayangova tělíčka.Rozpačitý Tehdy, až mě začala zajímat písnička. S nadšení jsem si jí pouštěla pořád dokola. Divíte se mí?Nevinný


Proč tak ujíždím? Samozřejmě je to hudbou ,
texty , prostě to nemá co dělat s nimi . Jasný ne?Smějící se Tak to jsem asi napsala pro dnešek. Přistě si tu popíšu o mé oblíbené skupině. Zkuste hádat ( obrázky napoví)

Tak pac a pusu vaše CalimeLíbající


Nezvaná návštěva - part devět ( Donghae )

19. srpna 2012 v 13:21 | calime |  Mé FF a povídky


NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část devátá "Čekající princ"

Donghae stál už několik hodin před restaurací. Všichni už dávno odešli, ale vevnitř se pořád svítilo. Pozoroval, jak se za okny míhá stín. Věděl že je to Soo Ra. Celé tělo mu to napovídalo. Milionkrát bezděky vykročil a zase se vrátil. Nemohl jít za ní. Ona ho ve svém životě nechce. Nepotřebuje ho.
Čekal dlouhou do noci, než světla zhasla. Vlastně se blížilo k ránu. Vážně tak dlouho pracovala? Od kolika? Od osmi, od devíti? Nedokázal ty myšlenky vytěsnit z hlavy. Všechno se točilo, jen kolem ní.
Pronajal si pokoj v blízkém hotelu. Domů se mu vůbec nechtělo. Bylo tam tak - prázdno. Takové prázdno jako v jeho srdci.
Od rána se snažil zapomenout. Pevně se soustředil na práci. Dokázal svůj mozek zaměstnat natolik, aby na ni nemyslel. Jakmile se však jediná chvilka uvolnila, tak jeho mysl jí byla zaplněna. Nenáviděl ty chvilky. Nenáviděl jí, protože jí tak miloval.
Tak plynul den za dnem. Každičký večer skončil stát před její restaurací. Sledoval její stín. Přál se stát tím stínem. Aspoň by mohl být navždy s ní.
"Zapomeň na ní, už konečně," opakoval si zoufale. Dne bez ní byli jen mlžný opar.
Všichni o něj začali mít starosti. Snažili se ho rozveselit. Netrvalo to dlouho než zjistili, že se Soo Ra odstěhovala.
"Jsi jak princ co čeká na princeznu," řekl mu jednou Leeteuk. Donghae si tak doopravdy připadal. Jen čekal na její návrat, jenže ten nepřicházel.

Utekly dva měsíce. Donghae v tom hotelu skoro bydlel. Nedokázal zapomenout. Nemohl.
Opět stál před restaurací. Jako vždy, už byli všichni doma. Jen Soo Ra dál pracovala. Už si zvykl. Bylo to tak každý den. Noc co noc.
"Velký brácho," ozvalo se vedle něj. Omámeně se otočil. Srdce se mu na prá okamžiků zastavilo.
"Ji Ah!" vyjekl. Pevně ho objal a zvedl ze země. Měl radost, že ho vidí. Už tak dlouho ho neviděl. Taky se mu po něm stýskalo. I v tak krátkým čase ho začal brát, jako malého brášku. Rodinu.
Položil ho na zem a klekl si k němu.
"Jak se máš?" zeptal se opatrně. Ji Ah se posadil na zem. Donghae sebo trhl. Zdálo se mu to nebo ne? Měl pocit, jako by ten malý klučina o deset let zestárl.
"Už nunu skoro nevidím. Pořád jenom pracuje. Bráško, mám o ní strach. Nevím, jak jí mám pomoc," začal popotahovat. Donghaeho ho objal. Zněl vyděšeně, jako malé dítě, když ho probudí zlý sen. Vždyť on je malý dítě, jen zlý sen prožívá. Nevěděl co na o říct.
"Nuna se doopravdy snáží, ale vážně to nezvládá. Brácho, prosím zachraň nás," zakňoural.
Donghae vyskočil. Popadl Ji Aha za ruku.
"Půjdeme domů, ano," sevřel jeho ruku pevněji. Ji Ah se šťastně usmál. Donghae pevně vykročil s Ji Ahem ke vchodu do restaurace…

Nezvaná návštěva - part sedmý ( Donghae )

19. srpna 2012 v 13:16 | calime |  Mé FF a povídky


NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část sedmá "Sliby chyby, proč?!"

Soo Ra se tiše kradla z bytu ven. S batohy a spícím Ji Ahem to šlo ztěžka. Většinu věcí už měla v novém bytě. Hryzalo jí svědomí, že Donghaemu slíbila, že zůstane. Jenže ona musela jít. Nemohla dovolit svým pocitům, aby jí ovládly. Naučila se žít bez pomoci ostatních. Každý od ní odešel. Mamka, když byla malá. Otec ještě před jejím narozením. Starý pán odešel do nebes v její pubertě. Všichni byli pryč. Nemohla si dovolit nechat se zranit od dalšího člověka.
Po tváři se jí skutálela slza. Doopravdy ho tu nechává. Bude to tak lepší. Bude jim lépe. Na ústa se zkroutila do úsměvu. Vážně vypadala zoufala.
Unaveně se dobelhala do bytu nad restaurací. Působil prázdně. Po zemi se válely kufry a batohy, co zabalila. Kuchyňská linka se sporákem, ledničko, nízký stůl na jídlo, nějaké úložné prostory.
Položila Ji Aha na zem. Opatrně ho přikryla a podložila mu hlavu polštářem. Zavrtěl se, ale klidně spál dál. Bála se, že by mohl dělat scény, kdyby ho probudila.
Soo Ra se posadila do nejtemnějšího rohu místnosti.
"Nic mi tady nebude scházet," zavzlykala. Oddala se pláči…
"Soo Ra?" procházel se po bytě ospale Donghae. Večer usnul jako malý dítě. Vědomí, že tu zůstane ho dokonale uspokojilo.
"Hej, Soo Ra proč není snídaně?" nakoukl k ní do pokoje. Něco bylo jinak. Vtrhl tam. Rozhlížel se okolo. Otáčel se z jednoho koutu do druhého. Proč je to tu prázdné? Kde jsou hračky Ji Aha? Kde jsou věci, šminky a jiná divné věci co používala Soo Ra?
"To ne," zalapal po dechu. Všiml si papíru co ležel na posteli Soo Ra. Rychle ho popadl.

Ahjusshi,
moc se omlouvám, že jsem Vám lhala. Ale
vážně musím jít. Sám nejlépe víte, že to neklape jak by mělo.
Věřte mi, že nám tady bude lépe. Mám to blízko práce
Ji Ah zase blízko školy. Navíc Vás nebudeme otravovat. Už tak
mi to přišlo špatné, že jsme Vás tak využívali.
Moc vám děkujeme a omlouvám se, že to musí být takto.
S díky Sa Ra Shin

Donghae upustil dopist. Ten se spustil k zemi jako pírko, co dokázalo zdrtit. Pírko co nese jeho největší bolest. Opuštění.
"Soo Ra, proč jsi teda slíbila, že zůstaneš. Chceš abych tě považoval za lhářku? Chceš abych zapomněl? Abych si myslel, že jste tu nikdy nebyli? Proč jsi mi vstoupila do života bez dovolení a stejně si i odešla?" zašeptal bezradně do prázdné místnosti. Jeho předtím útulný byt mu najednou začal připadat podivně dusící. Všechno na něj padalo.
Rychle se převlékl do riflí a prostého trička. Nedokázal se tam zdržet ani jedinou minutku.

"Už toho mám dost! Co je to za tvé nálady?" díval se Leeteuk na Donghae, který se k němu hned po ránu přiřítil. Vypadal děsivě, tak ho nevyhazoval. Chtěl si užít den volna.
Donghae do sebe naklopil dalšího paňáka. Leeteuk předním přecházel tam a zpátky.
"Ty mě nezradíš, viď," zamumlal. Nalil do sebe další dávku alkoholu.
"Víš že nikdy nic vědět nechci, ale teď už to tví zatajování přešlo mezí. Začalo to náladovostí, pak ta tvoje zraněná ruka, další předčasně ukončené fotografování a teď chlastáš jako duhá!" zapřel se o stůl. Donghae na něj nevině zamrkal: "Asi jsem těhotný." Začal se smát jako blázen. Leeteuk se rezignovaně posadil. Nechal ho ať si pije. Na tohle neměl nervy.
"Těhotný Donghae," zamumlal nevěřícně. Tím u něj spustil další salvu smíchu.

Mobil vyzváněl jako blázen. Soo Ra se zadívala na hodinky.
"Půl dvanáctý. Kdo by to mohl být, vždyť je noc?" zadívala se na displej. Neznámé číslo.
"Prosím, tady Soo Ra."
"Ahoj, Soo Ra, promiň, otravuji takhle v noci," ozvalo se v telefonu. Soo Ra stáhla obočí. Nedokázala ten hlas identifikovat.
"Ehm, kdo volá?" zeptala se nejistě. V mobilu se ozvalo podivné mumlání. Pak se majitel mobilu ozval: "Promiň tady Leeteuk od Donghaeho."
"Slez z toho stolu!" okřikl někoho. Ozvali se nezřetelné protesty. Soo Ra se dál mračila.
"Ano, vím. Vy jste leader jeho skupiny," odpověděla obezřetně.
"Správně. Soo Ra, potřebuji pomoct. Vím je to hloupý tě o to žádat, ale mohla by jsi u mě vyzvednout Donghaeho? Je strašně opilý a já zítra potřebuji stávat na nahrávání," zněl naléhavě.
"Ale," nadechla se.
"Donghae okamžitě přestaň. Soo Ra pro tebe příjde," ozval se Leeteuk: "Promiň Soo Ra, jsem ti vážně vděčný, že mi pomůžeš. Bydlíš s ním, tak by to nemusel být problém se o něj postarat, viď?" On jim neřekl že se přestěhovala? Byla zmatená.
"Řekněte mi kde bydlíte," vzdala to. Zapsala si adresu. Odložila si zástěru. Ještě se bude muset vrátit do restaurace. Musela douklidit. Daň za byt. Ten háček co tam byl. Najednou se stala Soo Ra holkou pro všechno.

"Ach, jsem ti vděčný," vyhrkl Leeteuk, když otevřel dveře. Soo Ra nakoukla do bytu za ním. O futro se opíral Donghae. Úplně na mol.
"Soo Ra!" zaúpěl a rozeběhl se k ní. Zastavil se až o ní. Pověsil se jí na krku.
"Ahoj," škytl. Soo Raz krčila nos. Tak strašně to z něj táhlo.
"Tak jdeme," vzala ho okolo pasu. Donghae se zaculil. Zamával Leeteukovi, kterému se viditelně ulevilo.

Táhnout Donghaeho byl nadlidský výkon. Chodili z jedné strany chodníku na druhou. Většinu cesty mlčeli.
"Soo Ra proč si mě opustila?" zeptal se. Ve tváři měl nepřítomný výraz. Měla pocit že se pohybuje někde mezi bezvědomím a realitou.
"Proč si musel pít?" odpověděla mu vyčítavě. Donghae se zastavil. Vzal Soo Ra a postavil jí před sebe. Nakláněl se dopředu a do zadu.
"Soo Ra jsi zlá. Nevíš co mi děláš? Proč neplníš sliby?" jeho hlas zněl zoufale. Soo Ra bušilo zběsile srdce.
"Nikdy jsem ti nic neslíbila," zamumlala. Měla pravdu, nic neslíbila. Donghae se zasmál a posadil na zem.
"Musíme jít domů," zakňourala. Donghae poklepal rukou na zem vedle něj. Soo Ra se neochotně posadila.
"Povím ti příběh, jo," usmál se trochu zoufale: "Kdysi jsem byl na výletě. Se školo, víš. Jenže jsem se ztratil. Moc jsem se bál. Nakonec se zešeřilo a já spadl do řeky. Myslím, že bych zemřel kdyby nebylo jednoho pána, který mě vytáhl ven."
"Bylo to pan Park?"
"Jo, ten. Vytáhl mě, těsně před tím, než jsem se utopil. Celou noc semnou seděl v nemocničním pokoji. Nevěděli totiž moje jméno. Pomohl mi přežít. Vyprávěl mi o jeho dceři a vnučce, kterou nikdy neviděl," zadíval se na Soo Ra. Položila mu dlaň na jeho ruku.
"Strašně ho to trápilo, že jeho dcera od něj odešla. Víš Soo Ra, myslím že jsi jeho vnučka. Připomínáš mi ho." Soo Ra se sevřelo srdce. Po tváři se jí začali kutálet slzy: "Donghae jsi hlupák. Já to věděla, on mi řekl, že máma byla jeho dcera. Víš, jak bolelo, když zemřel!" Vzlyky se nedaly zastavit. Donghae si jí přivinul na hruď, jak křehké koťátko.
"Poprvé si mi řekla Donghae," usmál se do jejích vlasů.
"Jsi hrozný," vyvzlykala přerývaně. Políbil jí do vlasů: "To mi nevadí. Kdybych nebyl hrozný, tak bych se do tebe nikdy tak moc nezamiloval…"

Nezvaná návštěva - part osm ( Donghae )

19. srpna 2012 v 13:09 | calime |  Mé FF a povídky


NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část osmá "Zpětná vazba"

Probudil ho odpolední svit slunce. Otráveně zabručel. Tak hrozně ho bolela hlava, ani si nemohl vzpomenout jak se vlastně dostal domů. Vylezl z postele. Byl celý rozlámaný, jako by ho snad něco přejelo. Dobelhal se do koupelny. Leknutím ucukl, když koutkem oka zachytil svůj zjev v zrcadle.
"Chlape ty jsi se včera musel opít, jak snad nikdy v životě," zamumlal. Opláchl si studenou vodou obličej. Před očima se mu mihla vzpomínka z noci. Jenže byla tak rozmazaná, že nedokázal ani rozpoznat co to bylo. Zamračil se. Měl pocit, že by si na něco měl vzpomenout. Na něco doopravdy důležitého. Co to bylo?
Zavrtěl hlavou. Nejdříve se potřeboval zkulturnit. V ústech měl jak na skládce, sám sobě si smrděl alkoholem. Musel si dát rychle pořádně teplou sprchu.
"Soo Ra by mi určitě připravila teplý vývar a aspirin," zasmál se uštěpačně.
"Jenže to by tu musela být. A kdyby tu byla, tak bych se tak neopil. Nepřipadal bych si jak blázen co má zlomené srdce a mluví si pro sebe!" Bouchl do zdi. Naštěstí ne tolik aby se zranil.
Vlezl do sprchy. Třeba by mu mohla voda pomoci zbavit se té mlhy co má v hlavě. Mlžný alkoholový opar. Ne, nepomohlo. V hlavě měl pořád ten samý zmatek, jako před sprchou. Doopravdy si potřeboval vzpomenout.
"Leeteuku?" vyhrkle jakmile se ozvalo, že druhý člověk přijal hovor.
"Donghae, takže jsi se probudil. Doufám, že je ti hodně zle. Zničil jsi mi stůl, protože jsi se rozhodl, že jsi neodolatelný a nejlepší tanečník na světě," zavrčel nevrle Leeteuk. Donghae si zkousl ret: "Omlouvám se. Ten stůl ti zaplatím, vážně. Jen mám malý problém."
"Jaký?" zeptal se otráveně.
"Ehm ze včerejška si nic nepamatuji a mám pocit, že jsem zapomněl něco důležitého," přiznal se. V telefonu se ozvalo ticho. Leeteuk nic neříkal.
"U mě se nic důležitého nestalo," ozvalo se: "Proč se nezeptáš Soo Ra?"
"Soo Ra?" zalapal Donghae po dechu. Co s tím má společného Soo Ra?!
"Jo Soo Ra, tě včera vyzvedla a odvedla domů. Je to moc milá holka." Ona ho vedla domů. Donghae vypnul hovor mezi ním a leaderem. Začal přecházet, jak lev v kleci.
"Takže Soo Ra mě odvedla domů. Nemusela to udělat, ale udělala. To je asi plus pro mě. Teď je otázkou co se stalo cestou domů. Jestli se teda něco stalo. Sakra Donghae mysli! Provedl jsi jí něco nebo jsi jen něco řekl? Co jsi jí mohl tak říct? Uvažuj! O čem rád žvaníš když si opilý?" uvažoval nahlas. Pořád přecházel. Najednou se zastavil.
"Já jí řekl, že jí miluji!" Vzpomínky se začaly vynořovat, jako barevný ohňostroj.

"Donghae jsi opilý, ale ani to tě neopravňuje říkat takové věci," odtáhla se od něj Soo Ra.
"Proč to říkáš?" podivil se. Soo Ra na něj upřela své uplakané oči. Věděla že to způsobí bolest. Bolest která zasáhne jí i jeho. Musela to ale udělat.
"Mám přání," zašeptala. Donghae jí pozorně poslouchal.
"Chci abys navždy zmizel z mého života. Přeji si, abys zapomněl na to že jsem kdy žila. Že jsem kdy zaklepala na tvé dveře. Když mě potkáš, tak dělej že mě neznáš. Chápeš?" hlas se jí zadrhával. Bojovala proti svým slzám.
"Chápu," zasmál se: "Jenže to pochopit nechci. Protože já se tě nevzdám, i když budeš proti. Já tě nikdy nenechám odejít ze svého života." Jeho výraz nabyl odhodlanosti. Tolik, až to Soo Ra vyděsilo. Vyskočila: "Promiň, ale nemůžeš mě u sebe držet. Nejsem domácí zvířátko! Odcházím." Rozeběhla se do tmy. Donghae za ní natáhl bezradně ruku. Řekl jí, že jí nenechá odejít, i přesto mu utekla.

Donghae zíral do prázdna. Vzpomínky na noc ho plně zahltily. Vyznal se jí, jako největší blázen. Myslel si že zůstane? Nebo v co doufal?
"Blázne jeden! Věděl si, že když jednou odešla, tak odejde zas," zanadával si. V hlavě měl vymeteno. Dokázal myslet jen na Soo Ra. Co má udělat? Vzít jí zpět? Prostě vzít za ruku, říct, že odchází a odtáhnou jí zpět. Znělo to jako dobrý nápad, ale Donghae věděl, že by to nedopadlo dobře. Sebral svoji bundu a vyšel do slunečného odpoledne.
Postával před Soo Raninou prací. Začal si připadat, jako stalker. Uvažoval zda má jít dovnitř. Nakonec se k tomu rozhodl. Pevně vkročil dovnitř. Jen co ho uviděli, už ho vedli ke stolu.
"Dobrej," zastavila se u jeho stolu Soo Ra. Dívala se do bločku co držela v ruce. Na něj se ani nepodívala.
"Soo Ra," natáhl k ní ruku, ale na poslední chvíli si to rozmyslel: "Chtěl jsem tě vidět a poděkovat za ten včerejšek."
"Ahjusshi, jsem vám vděčná, že mi chcete poděkovat. Ale vo vaši vděčnost nestojim. Tak jestli laskavě můžete vodejít a dát mi klid, tak bych bylo doopravdy šťastná," zahučela. Její obličej se mu zdál nepřirozeně bledý. Pečlivě jí zkoumal pohledem.
"Je ti dobře?" zeptal se podezřívavě. Soo Ra sebou nepatrně škubla.
"Jasně že je mi fajn. Líp něž u vás," odpověděla s nepatrnou nervozitou. Donghae se zamračil. Nějak se mu to nezdálo.
"Soo Ra vrať se i s Ji Ahem domů. Je to tam bez vás prázdný," zněl prosebně. Zavřela oči. Nechtěla ho poslouchat. Copak nevidí jak jí tím ubližuje?
"Ne, Ahjusshi, nevrátíme se k vám. Chci aby jste zmizel z mého zatraceného života. Ste celebrita, tak si to užívejte. Samotu zalíjte chlastem, jako včera. Viděla jsem, že vám to jde vohromě," ucedila nevrle. Tentokrát sebou cukl Donghae.
"Soo Ra."
"Vomlouvám se, ale pošlu vám sem někoho jiného. Už s vama nemám nic společného," kývla a odešla. Donghae na ní zůstal zírat. Takže ho chce doopravdy vytěsnit ze svého život. Toho se bál nejvíce.
"Co budu dělat?" zamumla si pro sebe, přitom sledoval jak Soo Ra tvrdě pracuje.

Nezvaná návštěva - part šestý ( Donghae )

19. srpna 2012 v 13:05 | calime |  Mé FF a povídky


NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část šestá "Kam si myslíš že jdeš?"

Donghae se vrátil domů. Musel se stavit u leadera Leeteuka, aby mu pomohl obvázat ruku, kterou si poranil o zeď. Leeteuk se nikdy na nic neptal. Pokaždé čekal, až mu to poví sami. Proto šel za ním.
V bytě byla tma, když dorazil domů. Procházel kolem jejich pokoje. Zastavil se. Dveře byly pootevřené.
"Nuna, doopravdy se budeme stěhovat?" uslyšel Ji Aha. Zůstal stát. Obočí stažené k sobě. Oni se budou stěhovat?
"Budeme moc být konečně nezávislí. Ahjusshiho jen otravujeme. Navíc dříve nebo později by jsme se museli stěhovat. Teď je to správná chvíle. Ten byt nad restaurací by nám nemuseli dlouho podržet," konejšila ho Soo Ra. Byt nad restaurací?
"Nuna, mě se to nelíbí," zakňoural Ji Ah. Donghae horlivě přikývl.
"Nic v tom není. Jen budu pracovat o něco víc. Brzy si zvyknu. Nemusíme ani platit nájem," její hlas zněl podivně. Donghae se zamračil ještě víc.
"Já jsem si, ale na velkého bráchu zvykl."
"Na velkého bráchu? Myslíš Donghaeho?" Soo Ra se zadrhl hlas. Slza se jí skutálela po tváři. Jemně pohladila bratra po vlasech: "Promiň, ale musíme jít. Víc se o tom nebudeme bavit. Zítra si zabal věci." Zhasla světlo a šla si lehnout.
"Zítra?" zopakoval nevěřícně Donghae za dveřmi. Co to bylo za podivný pocit na prsou?
Donghae přecházel po bytě. Otevřel ledničku, hned jí zavřel. Zapnul televizi, zase jí vypnul. Tak to šlo celý den. Ani na focení se nemohl soustředit. Pořád musel myslet na Soo Ra a její stěhování.
"Donghae, pověz mi co se děje?" přišel za ním o přestávku fotograf. Už spolu několikrát spolupracovali. Znali se.
"Promiň nejsem ve své kůži," omluvil se.
"Něco tě trápí. Pověz mi to. Více hlav, více nápadů," posadil se vedle něj. Donghae zapřemýšlel. Dá se to vůbec vyřešit? Co chce přesně vyřešit?
"Někdo chce odejít. Někdo kdo mi vstoupil do života bez pozvání. A teď chce bez dovolení odejít," svěřil se nakonec.
"Tak řekni ať neodchází," usmál se fotograf. Donghae překvapeně zamrkal.
"Nejednoduší řešení je většinou to nejlepší co můžeš udělat," mrkl na něj. Donghae se zamyšleně podrbal na hlavě. Fotograf ho poplácal po rameni.
"Dnes končíme!" zatleskal fotograf. Všichni se na něj podívali. Když začal balit své věci, tak pochopili, že si srandu nedělá.
"Ale…" vyhrkl asistent.
"Už jsem řekl," zpražil ho pohledem. Donghae ho poplácal po zádech a začal se smát.
"Dám do toho všechno!" slíbil. Sebral své věci. Neobtěžoval ani se převléct.
Přilítl domů. Tam však byl klid. Nakoukl do jejich pokoje. Jak si myslel. Soo Ra měla už zabaleno.
"Kruci!" zaklel. Ji Ah se ještě nevrátil ze školy, proto měl zabalenou jen část věcí. Donghae začal nervózně přecházet po bytě. Neměl stání, nakonec se přeci jenom zastavil před zrcadlem.
"Soo Ra, zůstaň," řekl jemně. Sledoval přitom svůj výraz.
"Ne," odmávl ho: "Nikam nepůjdeš!" Zakroutil hlavou.
"Donghae vzpamatuj se. Jsi přeci dobrý herec. Tohle zvládneš," sledoval upřeně svůj odraz. I před zrcadlem se cítil nervózně. Co se stane až před ním bude stát Soo Ra? Nechtěl na to ani myslet.
V zámku zarachotily klíče. Donghae na nic nečekal a rozeběhl se k nim. Soo Ra se zrovna zouvala.
"Kdy jsi mi chtěla říct, že se stěhujete?!" vyhrkl. Soo Ra se na něj poplašeně podívala. Po chvíli se změnil v tvrdý výraz.
"Taky zdravim," zahučela. Prošla kolem něj.
"Až by jste byli pryč? Nebo by jsi tu počkala? Snad jsi neplánovala, že mi to vůbec neřekneš? Čekala by jsi až na to přijdu sám?" vychrlil ze sebe.
"Jak ste se to dověděl?" zeptala se. Jeho otázky ignorovala.
"Já se ptal první!"
"Ji Ah zase žvanil?" povzdechla si.
"Včera jsem vás slyšel," vysvětlil. V hlase měl zlost.
Ach tak. Šmíroval ste za dveřma," našpulila rty.
"Soo Ra, nedělej ze mě šmíráka," zlost v něm stoupala. Jen ona ho vždy dokázala tak vytočit.
"A co tedy ste? Posloucháte za dveřma, dokonce ste byl u mě v práci a eště ste na mě čekal v uličce jak nějakej úchyl!" rozkřičela se na něj. Oba ztrácely nervy.
"Ano, kopej kolem sebe. Nevíš kudy kam," zasmál se ironicky. Soo Ra k němu přiskočila a vrazila mu facku: "Nic vo mě nevíte, tak nedělejte, že mě znáte." Donghae zůstal stát jak přimražený. Tohle nečekal. Soo Ra se otočila a odešla do pokoje.
"Soo Ra," zašeptal. Promnul si oči: "Asi jsem to podělal." Chvíli přecházel z místa na místo. Snažil se uklidnit. Nakonec k šel za ní.
Soo Ra v pokoji házela naštvaně věci do kufru. Donghae vzdorovitě šel a vyhazoval všechny věci ven.
"Co to děláte!" zasyčela. Ignoroval jí.
"Nechte toho!" odstrčila ho. Zadíval se na ní.
"Zůstanete tady. Tím jsem skončil," řekl ledově.
"Řekněte jakým právem mi to přikazujete?!" oplácela mu jeho ledovost.
"Jakým právem?" zamumlal si pro sebe. Chvíli musel přemýšlet. Protože jí nechce nechat odejít? To nemůže říct. Soo Ra ho mezitím propalovala ledovým pohledem.
"Už to mám," tleskl si. Soo Ra si odfrkla. Jako malé dítě.
"Pan Park vás svěřil mě. Nemyslím si, že by jste se o sebe dokázali sami postarat. Proto zůstanete tady," dupl si. Soo Ra mlčela. Doopravdy na to neměla co říct. Slíbila starýmu pánovi Parkovi, že zůstane dokud Ji Ah na střední.
"Sám jste řekl, že do půl roku máme vypadnout," zamumlala. Donghae nervózně přešlápl.
"To je pravda, ale zjistil jsem, že je výhodnější když tu zůstanete."
"Výhodnější?" protáhla to protivně.
"Nevíc by mě hryzalo svědomí. Byli jste důležití pro pana Parka a ten byl důležitý pro mě," pokoušel se vymlouvat. Soo Ra si jeho vymluv nevšimla, protože zůstala zamyšleně stát. Její pohled se stal nepřítomným.
"Zůstaneme tedy. Věřte, že je to jen kvůli starému pánovi," propálila ho pohledem. Donghae v duchu zajásal.
"Žádné podrazy," upozornil jí. Soo Ra přikývla: "Jasňačka, Ahjusshi."
Donghae se otočil a odešel. Soo Ra zavřela oči: "Jen problémy dělá tenhleten člověk. Proč se musí vymlouvat? Proč nás nenechá odejít?!"
Donghae se spokojeně usadil na gauč. Nedokázal dostat pryč ze své tváře ten blažený úsměv. Zůstane. Ona zůstane!

Vampire Knight

15. srpna 2012 v 20:00 | calime |  Anime
Díly: dvě serie o 13.dílech
Žánr: Romantika, Upíři, Nevraživost

O co jde?
Akademie Cross není jen tak obyčejná. Střídají se zde Denní a Noční třídy, ovšem Noční třída je plná záhad. Všichni její žáci jsou potomky upírů. To ale nikdo jiný kromě prefektů Yuuki a Kiryuu a ředitele Crosse neví, takže se stávají chloubou pro Denní třídu, která je jejich krásou přímo posedlá. Úkolem prefektů je právě chránit identitu této Noční třídy, aby nevyšlo najevo, že upíři i v dnešním světě existují. Ale přesto je okolo všeho mnoho záhad…
(zdr.akihabara.cz)

Můj názor?
Nemůžete po mě chtít objektivní názor, nedám na tohle anime dopustit. Bylo mé první. Ach, ta melancholie. Získalo si mě svou úžasnou kresbou, tematickou hudbou, která vytvořila genialní atmosferu. Navíc koho by neokouzlil šarmantí, všehoschopný, Kaname nebo chladný, nenávistný přitom tolik zraněný a bezbraný Zero? Heh, u mě vyhrál teda Zero!!! :D Tohle anime má hluboký složitý děj. Navíc ani po dvacetišesti dílech není zcela jasně dokončené. To si musíte přečíst mangu. No prostě tohle anime je fenomén na žádný podobný jsem nenarazila :)

Pár obrázků:



Video:

Nezvaná návštěva - part pátý ( Donghae )

7. srpna 2012 v 22:53 | calime |  Mé FF a povídky


NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část pátá "Restaurace - část druhá"

Večeře probíhala v klidu. Soo Ra pokorně obsluhovala. Neodpustila si však nějaký ten úšklebek na Donghaeho adresu, který se celou dobu usmíval. Oba dva odešli těsně před zavíračkou. Soo Ra si oddychla. Celý večer je musela obsluhovat. Zanechali tam pořádnou tržbu i dýško pro Soo Ra. Kdyby to nebyl Donghae, tak by byla v nebi.
Vylezla zadním vchodem ven. Ještě nebyla převlečená. Vůbec se jí nechtělo domů. Chvíli uvažovala od kdy tomu bytu říká domov.
"Se zblázním!" posadila se na pytel s odpadky. Z kapsy vytáhla krabičku cigaret. Hodila si jednu mezi rty a zapálila. Párkrát popotáhla, když se uličkou ozvaly kroky.
"To nemyslíš vážně!" zastavil se před ní Donghae. Soo Ra se na něj otráveně podívala.
"Co nemyslím vážně?"
"Že kouříš!" namířil na ní prst. Soo Ra provokativně popotáhla. Donghae jí vytrhl cigaretu z ruky a odhodil jí na zem. Hned jí zašlápl. Šokovaně se na něj dívala.
"Hej, to stojí prachy!" vyskočila.
"Nepovídej," ušklíbl se.
"To mi připomíná," zašmátrala v kapse.
"Vaší lítost nepotřebuju!" Vrazila mu do ruky dýško od něj. Donghae se na peníze zadíval.
"To není lítost, ale ocenění tvé snahy," nechápal její odmítavý postoj.
"Nechci od vás ani cent, Ahjusshi," odsekla nevrle a šáhla po krabičce v kapse.
"Hej!" vykřikl. Soo Ra polekaně couvla.
"Dej mi ty cigarety," napřáhl k ní ruku. Peníze mezitím zastrčil do kapsy. Soo Ra je odmítavě schovala.
"Sou to moje cigára. Netuším voco vám de, Ahjusshi," vyhrkla nevrle. Donghae jí chytl za předloktí a přitáhl k sobě. Zadíval se jí přímo do očí. Soo Ra přestala dýchat.
"Kdo žije pod moji střechou, tak mě bude poslouchat. Jaký dáváš příklad malýmu Ah Jimu?!" řekl ledově. Zlapala po dechu. Zapomněla kvůli jeho pohledu dýchat.
"Ah Ji o tom neví a nikdy se nedozví. Je to můj život a vás zajímat nemusí. Stejně kouřím jen když jsem ve stresu," zašeptala pevně.
"Mě ale tvůj život zajímá, víš. Jsi ve stresu?" volnou ruku jí přiložil na záda a jemně si jí k sobě přitlačil. Zapřela se o něj celým svým tělem.
"Jsem ve stresu kvůli vám. Neměl jste sem vůbec chodit." Kam se poděla její nezdvořácká mluva?
"Kvůli mně sis zapálila? Tak teď kvůli mně přestaneš kouřit úplně," jeho teplý dech jí lechtal na obličeji. Soo Ra přivřela oči.
"Dobře."
"Hodná holka," zasmál se potichu. Lehce se sklonil k její tváři. Dělil je poslední centimetr. Soo Ra prudce rozevřela oči a odstrčila ho. Donghae couvl, až upadl. Zmateně se na ni díval ze země. Soo Ra uhýbala pohledem z místa na místo. Nervózně přešlápla.
"Heleďte, Ahjusshi, tohle na mě nezkoušejte. Chápete to?! Jo řekla sem že kouřit hold nebudu. Ale ty vaše špinavý triky na mě nezkoušejte, rozumíte?!" vyhrkla tím svým nezdvořáckým tónem.
"A je tu zase stará hulvátská Soo Ra," odfrkl si naštvaně. Soo Ra si ho prohlédla.
"Co si vo mě myslíte je mi víte kde. Nechte mě bejt! Sem jedna jediná Soo Ra. Ta Soo Ra co vás nemůže vystát. Chce se mi z vás blejt," vyštěkla. Donghae si pomyslel, že se chová jak vyplašená laň.
"Soo Ra," nadechl se. Jenže ona zmizela za dveřmi restaurace. Donghae se postavil. Opucoval své špinavé kalhoty. Chvíli podupával na místě, potom vší silou uhodil do zdi.
"Tak malý kousek!"

Nezvaná návštěva - part čtvrtý ( Donghae )

7. srpna 2012 v 22:51 | calime |  Mé FF a povídky


NEZVANÁ NÁVŠTĚVA - část čtvrtá "Restaurace - část první"

"Já nejsem homosexuál!" vyhrkl Donghae jakmile se otevřely dveře. Soo Ra se zastavila: "To vám nikdo nevyvrací, Ahjusshi."
"Já vážně…" nadechl se
"Ahjusshi do vašeho života je mi houby. Můžete bejt třeba na vovce! Je mi to jedno," přerušila ho. Skopla boty a zaplula do bytu.
"Hej!" zakřičel za ní. Nevěděl proč mu tolik záleželo na tom, co si o něm myslí.
"Soo Ra!" rozeběhl se za ní. Zachytil jí v kuchyni: "Poslouchej!" Popadl jí za ramena a obrátil k sobě. V tu chvíli se svět zatočil. Soo Ra překvaeně zamrkala. Donghae zapomněl dýchat. Vpíjel se do jejích ostrých očí. Naklonil se k ní.
"Soo Ra," zašeptal.
"Ahjusshi,…musím na záchod!" vyhrkla. Vykroutila se z jeho sevření a zmizela ve vedlejší místnosti.
Donghae si přejel dlaní přes obličej. Co to provádí?!
Soo Ra se snažila, teda "snažila", utopit pod tekoucí vodou. Nemohla se zbavit červeně ze svých tváři.
"Já ho zabiju," zavrčela. Sledovala svůj odraz v zrcadle. Srdce se jí podivně chvělo.
"Musím své pocity držet na uzdě. Musím," zamumlala.
"Soo Ra?" ozvalo se zaklepání na dveře. Leknutím povyskočila.
"Sorry, Ahjusshi, asi jsem něco blbýho snědla. Děte si lehnout," zaskuhrala.
"Chceš nějaké léky?" zeptal se starostlivě. Soo Ra zavrčela. Tohle bylo na ni moc. Zaklela: "Ahjusshi děte spát, vokamžitě!" Donghae se polekaně odtáhl od dveří.
"Ta má teda náladu," zamumlal podrážděně.
Druhý den nebylo po Soo Ra vidu ani slechu. To samé se opakovalo v dalších dnech. Donghae z toho byl nervózní. Proto se pátý den rozhodl zajít do restaurace kde pracovala. Doma si odchytl malého Ji Ah. Ten mu přesně a s veselostí nadiktoval, kde Soo Ra pracuje. Donghae pozval Shindonga, jakožto dobrého strávníka.
"Vítejte," uklonila se číšnice ve dveřích. Její zorničky se překvapením rozšířily.
Byla to luxusní restaurace v evropském stylu. Donghae musel souhlasit s tím, že ta restaurace má úroveň. Nechápal jak se tam Soo Ra se svým chováním mohla dostat. Shindong se naklonil k oné číšnici a něco jí zašeptal. Ta jen přikývla. Odvedla je ke stolu. Oči jí planuly nadšením.
"Číšnice brzy příjde," uklonila se a odešla.
"Co jsi jí šeptal?" zeptal se se zájmem Donghae. Shindong pokrčil rameny: "Uvidíš." Po chvilce doopravdy viděl. U jejich stolu se zastavila Soo Ra. Nádherně upravená. Na tváři naškrobený úsměv.
"Vítejte, budete večeřet?" zeptala se formálně. Donghae z ní nemohl spustit zrak.
"Samozřejmě," ujal se slova Shindong. Soo Ra jim podala jídelní lístky.
"Co si dáte k pití?"
"Kávu," vyhrkli naráz. Soo Ra přikývla. Rychle odešla.
"Já nechápu, jak dokáže mít tolik tváří. Přede mnou buranka a tady dokonalá dívka," povzdechl si. Shindong se na něj šibalsky usmíval. Donghae si nervózně prohrábl vlasy.
"Vaše káva. Máte jiné přání nebo už jste si vybrali co budete jíst?" zeptala se zdvořile. Nenápadně se ušklíbla.
"Slečno Shin, mohla by jste mi povědět něco o místní restauraci? To víte jsme tu poprvé," podepřel si pobaveně bradu Shindong.
"Jistě, pane," odvětila poslušně.
"Prosím," vybídl jí.
"Tato restaurace je stavěná v evropském stylu. Podáváme zde evropská jídla, také však i tradiční korejská. V kuchyni vaří věhlasní kuchaři z nejkvalitnějších surovin, které jsou na trhu dostupné. Číšníci jsou povinni ovládat dva až více jazyků," přednesla nacvičeně. Donghae vyvalil oči: "Ty umíš mluvit více jazyky?" To by doopravdy nečekal. Čím ho ta dívka ještě překvapí?!
"Ano, pane. Korejsky, japonsky a anglicky," usmála se pobaveně.
"Řekni něco anglicky. Jsem tááák zvědavý," žadonil Donghae. So Ra se ďábelsky usmála. Zadívala se na Donghaeho.
"You are off your nut?! ( překlad: Jebe ti?! ). Damned: doggone your silly ideas! (překl.: Jdi do háje s tvými hloupými nápady!)." spustila plynule. Donghae začal v duch překládat. Nechápavě se mračil. Shindong se o překlad ani nepokoušel. Stejně věděl, že to zdvořilostní fráze nebudou.
"Omluvte mě na moment. Hned příjdu zpět," uklonila se a odcupitala k dalšímu stolu. Donghae do překládal.
"Hej!" vyskočil. Všechny oči v restauraci se k němu obrátily. Zahanbeně se usadil. Soo Ra se tajně usmála. Restaurací se ozýval vzrušený šepot. Jestli se jich do teď nikdo nevšiml, tak teď už určitě jo.
"Vždy dokážete vzbudit pozornost," zasmála se potichu Soo Ra, když se vrátila.
"Vítám vás. Jsme velice potěšeni vaší návštěvou," uklonil se postarší mužík za Soo Ra. Donghaemu vylétlo nechápavě obočí.
"Šéfe," lehce se uklonila. Teď se Donghae zamračil.
"Soo Ra, copak nepoznáš hosty?" napomenul jí. Soo Ra sklonila hlavu: "Omlouvám se."
"Pane, my nepotřebujeme zvláštní zacházení. Jsme obyčejní zákazníci. Přístup slečny Shin, nám plně vyhovuje," ozval se ostře Donghae. Po tváři šéfa se mihl výraz jasně říkající " pche, namyšlený celebrity". Pak ho nahradil obvyklý skoupí výraz: "Omlouvám se, pane. Nebudu vás již déle zdržovat. Přeji dobrou chuť," rychle se uklonil a zmizel. Soo Ra cukal koutek úst. Chtěla se smát.
"Máte vybráno?" zeptala se. Její tón byl pobavený.
"Nechápu jak jsi se sem mohla kdy dostat. Takový luxusní místo a ty. To mi prostě nejde dohromady," zakroutil nechápavě hlavou.
"Bývalý spolužačky otec to tu vlastní. Pomohla mi. Rok a půl jsem pracovala jako pomocnice v kuchyni, než jsem se dostala na plac," pokrčila rameny. Donghae si jí podezřívavě změřil. Že by k němu byla upřímná?
"Jdeme jíst. Promluvit si můžete doma," zakňoural Shindong. Donghae se zašklebil, ale nic neříkal. Shindong se vítězně usmál.