Září 2012

Full House

30. září 2012 v 23:00 | calime |  Dorama - Drama
Název: Full House/Pool Ha-woo-seu
Původ: Korea
Díly: 16.
Žánr: Komedie, Romantika

O co jde?
Han Ji Eun je spisovatelka, kterou její přátelé vyšlou na výlet, když jí namluví, že vyhrála zájezd se vším všudy. Dají jí letenku a odešlou letadlem. Proč to udělali? Potřebují peníze - během Han Ji Euniny nepřítomnosti prodají její dům i všechen nábytek. Během cesty do Číny však Han Ji Eun potkává známého herce Lee Young Jae, a zjistí, že je ubytován ve stejném hotelu jako ona. Lee Young Jae jí s neochotou půjčí peníze na cestu zpět do Koreje, kde Han Ji Eun s hrůzou zjistí, co její "přátelé" provedli. Dům však nekoupil nikdo jiný než Lee Young Jae, a tak se jejich cesty opět setkávají. Protože Han Ji Eun nemá kam jí, Lee Young Jae nakonec svolí zůstat s ním pod podmínkou, že zůstane v pozici služky. Han Ji Eun svolí. Jenomže vše se začne zamotávat a Lee Young Jae a Han Ji Eun musejí uzavřít smlouvu, ve které se domlouvají na šestiměsíčním manželství. Obě strany to berou jako práci, něco nezbytného, ale víte, jak to bývá, když dva žijí pod jednou střechou…
Akihabara.cz

Můj názor?
Jedna noc + jeden serial? Jde to dohromady? Ano, jde! Přesně s tímto serialem jsem prožila jednu vášnivou noc :-D (berte mě z rezervou). Proč? Komedialní prvky byly neuvěřitelně dokonalý i láska. Samozřejmě je to milostný monohoúhelník, jinak by se přeci nevzali! Člověk se ani u jednoho dílu nenudí, ani když to vidí po druhý ( po více nemůžu říct, viděla jsem to 2x) Myslím, že patřík těm velmi povedeným, co by neměl chybět v žádným seznamu romantiček.
Jediné co musím vytknout a co mě celou dobu štvalo bylo/a, že Kang Hye Won skoro celý serial lezla podprda. Sakra to neměli dost látky, aby jí spíchly pořádné tričko?! Jo, vím že to bylo schválně. Ale sakra! Ne, prosím, příště pořádné oblečení na cizí podprdy nejsem zvědavá :-D
Toť je asi vše. Vřele doporučuji :-)

Pár obrázků:



Video:


Nové SB!

30. září 2012 v 18:35 | calime |  SB + Diplomky
Tak jsem se spřátelila s dalším blogem. Tentokrát je to blog Haruko-chan a Naoko najdete tam všemožné Yaoi a povídky. Tak jestli se vaše dušička ubítá tímto směrem, tak se ta, s velkou chutí mrkněte :-) Další je blog http://reita.blog.cz/ Reity-chan, dělá hezké RPC! Také yaoistka, sem tam nějaký ten k-pop, bleskovky a obrázky na přání :-)
Děkuji za spřátelení všem :-)
PS. Dlaší zájemce o SB pořád příjmem ( napište co chcete za diplom :-D )
Tady diplomek pro Haruko-chan a Naoko :

Diplom pro Reita-chan:

Tak doufám, že se líbí :-)

Můj první SB

28. září 2012 v 20:08 | calime |  SB + Diplomky
Ahoj,
Spřátelila jsem se s blogem http://megpoidgumi.blog.cz/, najdete tam všechno možné od RPC až po anime, dorama, aj.
Doporučuji se kouknout ;-) Jestli se chce ještě někdo spřátelit, tak klidně. Žádný hrozný podmínky nemám, jen aspoň jednou za čas nechat tu komentář :D

Diplomek pro BlackShine:

A chtěla bych poděkovat za pěkný diplomek od ní. No není hezký?




Heartstrings

25. září 2012 v 18:53 | calime |  Dorama - Drama
Název: You`ve Fallen for Me / Heartstrings / Neon Naege Banhaesseo
Původ: Korea
Díly: 15.
Žánr: Hudební, Romantika

O co jde?
Lee Shin studuje obor moderní hudby a je také kytaristou a zpěvákem ve školní skupině Stupid. Shin si je vědom svého pěkného vzhledu i hudebního talentu, ale jinak je chladný, nemá žádnou představu o budocnosti, ani žádné cíle. Je tajně zamilovaný do učitelky tance Jung Yoon Soo, ale vše se změní, když potká Lee Kyu Won.

Lee Kyu Won studuje tradiční hudbu a hraje na nástroj jménem gayageum. Její dědeček - Lee Dong Gun, u kterého žije, je jeden ze tří nejlepších muzikantů tradiční hudby a doufá, že jeho vnučka bude to samé. Kyu Won se snaží a dře na sobě, aby vyhověla dědečkovým požadavkům. Její kamarádky, velké fanynky Stupid, jí přivedou na jejich koncert a tam jí Lee Shin zaujme.
KatyScha

Můj názor?
Má mnoho odpůrců, ale i těch co ho zbožňují. Já jsem tak někde mezi. Serial se mi sice líbil, ale extrémě mě nezaujal. I když o tom uvažuji...jo zaujal :-D Nejvíce se mi však líbila hudba. Co je mi po příběhu, když jsou tam dobré písničky :-D Ne, i příběh je důležitý. Romantičky určitě ocení, protože se tam odehrává víc lásek a ne jen u hlavního páru. A krasné propojení moderního s tradiční. Povedené.
Nechám každýho, ať se rozhodne. Můj názor na to je dobrý, ale jak jsem řekla na začátku, má to i mnoho odpůrců.

Obrázky:

Video:


Nevidomá- část poslední ( Leeteuk )

22. září 2012 v 17:07 | calime |  Mé FF a povídky


NEVIDOMÁ - část třináctá

"Kam mohla jít?!" přecházel po mistnosti Leeteuk. Donghae běžel okamžit zbudit celý dům.
"Uklidni se," snažil se ho zastavit Yesung. Nepomohlo to.
"Pojďme uvažovat logicky," navrhl Siwon. Ze šoku se musel posadit.
"Tak začni ty logiko," ušklíbl se na něj Ryeowook, ktrý také přecházel am a zpátky.
"Je jen pár míst kam mohla jít," pokračoval dál, ni se nepozastavil nad Ryeowookovou jízlivostí. Všichni byli nervózní. Leeteuk se před ním zastavil: "Dům pro nevidomé!" Všichni se na něj podívali.
"Celý život žila tam. Nemá rodiče ani příbuzný. Nikam jinam jít nemohla," vysvělil. Stačilo jen pár pohledů a všichni se hrnuli ke garáži.
Jeli šílenou rychlostí. Nepočítali kolik dopravních přestupků spáchali. Zastavili až před tichým domem. Leeteuk ani nevypnul motor a vyskočil z auta. Přiběhl ke dveřím na které zabušil jako blázen. Osatní se postavili za něj. Dveře otevřela ospalá sestřička: "Co se děje?" Oči se jí rozšířili údivem, když rozeznla jejich tváře.
"Su-su..." koktala.
"Je tu Ha Jin?" přerušil jí netrpěliví Leeteuk. Sestřička se zamračila: "Ne není. Pře několika měsíci se odsthovala."
"Nepřijela dneska? Před chvílí?" zeptal se naléhavě. Zavrěla hlavou.
"Ne, nikdo nepřijel. Musela bych o tom něco vědět."
"Třeba vám řekla, ať mi to neříkáte," spekuloval: "Ale vážně je to moc naléhvé. Něco je v nepořádku." Sestřička se na něj s lítostí dívala. V duchu ho musela litovat.
"Omlouvám se, ale Ha Jin tu vážně není. Řekla bych vám to. Vážně se omlouvám," omlouvala se smutně. Leeteuk sklonil hlavu.
"Není ještě jiné místo kam by mohla jít?" zeptal se sestřičky Siwon. Pokrčila rameny: "Dokud žila tady, tak neznala jiné místo než tohle a nemocnici."
"Nemocnice!" ožil Leeteuk. Znovu se rozeběhl k autu. Osatní za něj poděkovali a s omluvami se ozloučili. To už Leeteuk ujížděl k dalšímu cíli.

"Prosím řekněte mi to," nakláněl se zoufale k sestřičce za pultem.
"Je mi to líto, ale o pacientech nesmíme podávat informace. Je to hrubé porušení zdravotncké etiky a mohli by m za to vyhodit," odpověděla monotóně obtloustlá sestřička s tlustými zamatlanými brýlemi. Mohlo jí být tak šedesát.
"Jsem její snoubenec!" vykřikl Leeteuk. Sestřička ho spražila pohledem: "Jste v nemocnici."
"Prosím," klekl si na kolena. Sestřička se vyjeveně nahla přes pult.
"Prosím, ubytovala se tu Ha Jin? Strašně se o ni bojím. Jsem zoufalý, pomocte mi."
"Projednou," slitovala se po chvilce přemýšlení. Něco naťukala z těžka do počítače. Leeteuk se zase postavil.
"Je mi to líto, ale není tady," sdělila mu lítostivě. Byl na něj zoufalý pohled.
"Můžete mi prosím říct kde bydlí její doktor?" zeptal se s nadějí.
"Je mi to líto, ale bohůžel to vážně nesmím. Počkejte do devíti hodin, pak příjde," utla sestřička hovor. Jasně dala najevo, že jeho přítomnost jí unavuje. Leeteuk zklamaně opustil nemocnici.

Po třech dnch a dvou nocích, kdy Leeteuk obvolával všechny možný penziony a hotely, mu zazvonil jeho soukromý mobil. Na to číslo mu volali, jen kluci ze skupiny nebo Ha Jin. Rychle ho nahmatal. Neznáme číslo.
"Prosím?" zeptal se obezřetně.
"Dobrý den," ozvalo se: "Slečna Ha Jin vyplnila toto číslo do konktů, kterým máme dát vědět. Zapoměl však napsat vaše jméno." Leeteukovi se zastavilo srdce: "Kde je Ha Jin?"
"Ehm vy o nevíte?" nastalo íživé ticho: "Prosím, přijďte do nemocnice."
"Nemocnice?" zalapal po dechu. Mobil mu vypadl z dlaně. Nemocnice... Bezeslova vyskočil a utíkal do auta.
Zlé tušení ho provázlo celou cestu. Nedokázal setřást tu hloupou myšlenku o ovládala jeho mozek.
"Ne to není možné!" okřikl se. Nepomohlo to. Zastavil u nemocnice. Zákazy stání mu byli jedno. Tady jde o Ha Jin! Vběhl do vnitř.
"Vy jste mi volala?" zastavil se u pultu. Sestřička na něj vyjeveně zírala.
"Ha Jin!" připoměl jí. Sestřička zbledla.
"Jsitě, pan doktor vás očekává," řekla přiškrceně. Leeteuk bezeslova odešel.

Doktor ho doopravdy očekával.
"Posaďte se," vyzval ho, hned jak se objevil ve dveřích. Váhavě došekl k židly a usedl. Bál se zeptat.
"Musím vám oznámit smutnou zprávu," odmlčel se doktor. Leeteuk zadržel dech.
"Ha Jin dnes ráno podlehla poruše mozku."
"To není pravda. Vy mi lžete!" vykočil ze židle. Srdce mu zběsile tlouklo.* Ne, ona nezemřela. Lže. Někde tady je. Slyším na chodbě její smích. Teď vyběhne a řeke že to byl vtip, pkn blbej!* honilo se mu zběsile hlavou. Rozhlížel se kolem sebe. Muslea tam někde být.
"Prosím, uklidnte se. Nechala mi tu pro vás dopis," ukázal doktor na obálku.
"Ne s někým jste si jí pletl. To učitě nebyla ona. Neopustila by mě. Byla zdravá. Za půl roku máme svtbu!" odporoval. Někde uvnitř však věděl, že doktor má pravdu. Jen si to nechtěl připustit ne teď.
Doktor ho opatrně donuil se posadit. Zadíval se mu do očí: "Chlapče vzpamatujte se. Já vím je to rána, ale musíte vyslyšet její poslední prosby. Přečtěte si to." Vtiskl mu do dlaně dopis. Leeteuk h s rostřesenýma rukama otevřel.
"Leeteuku," psala: "Vzpomínáš si na ten slib co jsi mi dal tu noc? Že budeš šťastný i beze mě? Dokážeš to dodržet? Prosím, žádám Tě o to. Vím, že to bude trvat, že tam někde budu pořád. Nežádám Tě abys zapoměl, ale abys byl šťastný. Potože jediné co jsem vždy chtěla, chci a budu chtít, aby jsi žil šťastně. Naivně jsem si nějakou dobu myslela, že můžeme nalézt štěstí spolu. Bohůže to nepůjde.
Jesti že to čteš, tak už nejsem tady. Ha, zní to divně. Je to zvláštní pocit umírat. Moc se omlouvám, že jsem Ti to neřekla. Jen nechtěla jsem Tě stahovat sebou na dno. Přeji si, aby jsi si mě pamatoval jako dívku co Tě milovala z celého svého srdce. Ne, jako bezduchou loutku odevzdanou smrti.
Timto dopisem jsem Ti chtěla vlastně říct, že ten půl rok byl můj nejšťatnější. Že ničeho nelituji a Ty by jsi také neměl. Uznej, že nám bylo krásně. Bylo to krásný. Teď už je to minulost. Nech jí tam. Až se ty rány ztáhnou, tak je neotvírej. Nemuč se. Žij! To je mé jediné přání. Má posldní myšlenka bude patřit jen Tobě.
Sbohem, miluji Tě můj anděli, mé světlo. A prosím, nezapomeň na svůj slib. Žij, lásko a miluj."
Leeteuk složil roztřesené ruce do klína. Nesnažil se zastavit ani skrýt své slzy. Proč bylo to k ničemu. Vyměnil by všechno z ní. I svůj život. Usmál se. To samé by udělala ona pro něj. Stal by se z toho začarovaný kruh.
"Ha Jin," zašeptal rozechvěle. Vzlykal. Doktor ho chlácholivě plácal po rameni.
"Chlapče, umírala šťastná."
"Proč musela tak brzy?" zasténal. Proč ho tam nechala a odešla?!

O týden později se konal pohřeb. Hřbitov byl uzavřený. Smělo tam, jen pár lidí. Super Junior tiše a smutně zpívali poslední píseň pro Ha Jin. Tekly jim slzy po tvářích. Dozněl poslední tón písně. Leeteuk přistoupil blíž k pomníku. Z jedné strany stál Siwon a z druhé Ryeowook. Byli něco, jako záchrané lano.
"Ha Jin," promluvil: "Byla ztělesněné cnosti, až na pár menších chybiček, které jsme dokázali přehlédnout. Třeba jako její neústupnou laskavost. Jako tenkrát když našla na ulici ztracené šťeně. Tak moc si ho chtěla nechat. Musel jsem jí vysvětlit, že to doopravdy nejde, protože s námi bydlí alergik. Přesto to štěně přinesla domů. Než jsme mu našli krásný domov, tak stíhlo zníčit všechny prostory kam mělo přístup. Pěnil jsem, ale Ha Jin ho chránila. Nemohl jsem nic dělat. Byla tak dokonalá. Chápala mě, věděla co chci říct nebo uděla, ještě předtím než jsem to udělal. Nevím nedokážu slovi říct co jsem s ní cítl a jak moc mi ublížila, když ě tu nechala. Ale Ha Jin hodlám splnit svůj slib, protože když budu šťastný já, tak ty také. Navždy tě budu milovat." Usmál se. Ryeowook mu položil dlaň na rameno: "Hezky řečeno." Přikývl. Váhavě vykročil k pomníku. Před něj položil kytici bílých růží. Zadíval s na ten chladný kámen. Stálo na něm:

Dala jsi mi to nejcenější
v mém životě. Naučilas mě
milovat a vidět všední krásy.
Navždy s láskou L.

Konec

Nevidomá- část dvanáctá ( Leeteuk )

22. září 2012 v 17:02 | calime |  Mé FF a povídky


NEVIDOMÁ - část dvanáctá

Točila se jí hlava. Chtytla se o kuchyňskou linku. Od návštěvy doktora bylo všechno jinak.
"Ha Jin je ti dobře?" ozval se za ni Ryeowook. Jemně se dotkl jejího ramene. Ha Jin se nadechla a s úsměvem se na něj obrátila "Sozřejmě, jen je asi špatný tlak."
"Mám zajít pro Leeteuka?" prohlížel si jí s obavou v očích.
"Ne, nechoď!" vyhrkla. Nesmí jí vidět slabou.
"Ha Jin, děje se něco? Jsi poslední dobou nějaká zmlklá. Hodně často přemýšlíš. A co ty léky? Předtím si jich brala míň a jiné," zajímal se. Zkousla si nervózně ret: "Vážně se nic neděje. Doopravdy! Ty léky mi předepsal doktor, že mi uleví od těch bolestí hlavy. Taky jsou tam nějaký vitamíny." Snžila se z toho vykroutit. Ryeowook si jí dál podezíravě prohlížel. Pak pokrčil rameny.
"Budu ti věřit." Ha Jin jako by spadl kámen ze srdce.
"Co jí budeš věřit?" ozval se ve dveřích Leeteukuv hlas. Ha Jin sebou polekaně škubla. Ryeowook si toho všiml. Objal jí kolem ramen: "Že mě má radší než tebe."
"Nevvmýšlej si," přišel k nim. Lehce Ha Jin od něj odtáhl: "Ha Jin má ráda jenom mě." Na jeho rtech hrál vítzoslavný úsměv. Dloubla ho do žeber. Bolestivě se přikrčil, i když to nebylo suroví.
"Nejradši mám Siwona!" vyhrkla, když se objevil ve dveřích Siwon. Nechápavě na ně zíral. Ha Jin vyskočila a přiběhla k němu do náruče. Siwon na všechny vyjeveně zíral. Ticho prořízlo dvojhlesné : "Hej!" Ha Jin se začala smát. Po ní hned Siwon, který se mezití vzpatoval: "Hoši, zase jsem nejlpší." To už se smáli všichni.

Ha Jin seděla na pohovce. Opět jí vypadl na chvíli zrak.
"Ha Jin?" oslovil jí Leeteuk.
"Hm?" zabručela nezaujatě.
"Ha Jin tady jsem?" ozval s znovu nervózně. Tentokrát už se otočila správně. Sakra! Zaklela v duchu.
"Promiň byla jsem mimo," usmála se. Zrak se jí pomalu začínal vracet. Poznala jeho obrysy.
"To mi nevykládej. Poslední dobou se ti to stává často. I ostatní to říkají!" obvinil jí. Jeho naštvaný výraz změkl. Podil se k ní.
"Pověz mi o se děje. Jsem z toho nervózní," jemně jí položil ruku na koleno.
"Nic se neděje, jen prostě o něče přemýšlím," zavrtěla hlavou. Leeteuk si jí nevěřícně prohlídl.
"Lžeš," odsekl prostě. Ha Jin vyskočila: "Nelžu! To už tu nesmím ani přemýšlet!"
"Ha Jin!" také se postavil. Nepřátlsky si jeden druhého prohlíželi. Ha Jin hryzalo svědomí. Dělá z něj špatného.
"Nikdo ti nic nezakazuje. Jen o tebe mám strach," vysvětlil mírněji, ale pořád byl vzteklý.
"Nemusíš," obrátila se k odchodu. Jenže jí zastavili Leteukova slov: "Nemusím? Musím. Je tu moc věcí k vysvětlení. Tvé nové léky, tvé podivné zmizení přes den, jak si věčně duchem mimo. Občas mívám i strach, že nevidíš. Tvé bolesti hlavy jsou také zvláštní. Nikdy sis nestěžovala a teď tě bolí neustále, poznám to na tobě. A víš co jen na tom nejzvláštnjší? Že mi tvůj doktor odmítá cokoliv říct, i když před tím mluil o čemkoliv otevřeně." Ha Jin bušilo srdce jako o závod. Je dost všímavý.
"Zakázala jsem doktorovi o mě s kýmkoliv mluvit. Je to má osobní soukromá věc," odvětila hladně. Leeteuk sledoval, jak její rovná záda mizí za dveřmi.
Co se to tu sakra děje? Byl tak šíleně zmatený. Měl pocit, že se blíží něco špatného. A že Ha Jin v tom má důlžitou roli. Odmítal však myslet na to nejhorší...

Leeteuk vešel do ložnice. Ha Jin už ležela pod dekou se zavřenýma očima. Hryzalo ho svědomí. Po odpolední hádce se neusmířili. To je poprvé co jdou rozhádaní spát.
Tiše vklouzl pod deku.
"Leeteuku?" ozvala se tiše Ha Jin. Srdce jí splašen tlouklo. Měla na jazyku velmi těžkou otázku.
"Ano?" posadil se. Ha Jin stále ležela zády k němu.
"Cobys dělal," hlas se jí zadrhnul: "Kdybych zemřela?" Oddechla si když ze sebe dokázala tu větu dostat. Leeteuk jí prudce otočil k sobě: "Ty nezemřeš!" Znělo to jako prosbný rozkaz. Ha Jin na něj třeštila oči. Tak prudkou reakci neočekávala.
"Jednou ano. Může to být dneska, za týden, měsíc, rok, dva roky nebo třeba šedesát let. Co bys pak dělal?" zašeptala. Leeteuk se jí s podezřením zadíval do očí. Zračila se v nich nevinnost a láska.
"Nevím, jak bych dokázal žít bez tebe. Zemřel bych s tebou, i když by má tělesná schránka byla neustále tady," odpověděl sebejistě. Ha Jin se prudce posadila: "To nemůžeš!"
"Co se děje?" zeptal se. Měl o ní starosti. Byl zmatený a nesvůj. To jen z podivného chování Ha Jin. Něco musela skrývat.
"Nic," sklopila oči: "Teoreticky, kdybych tě před smrtí požádala, ať žiješ dál plnohodnotný žívot, ať si najdeš lásku, oženíš se. Na mě ať si vzpomeneš, jen někdy nebo vůbec. Nchci aby jsi byl nešťastný. Víš že to j to co si přeji. Jediné mé přání je abys byl vždy šťastný."
"S tebou jsem ten nejšťastnější muž pod slunce," vzal její tvář do dlaní.
"Já ta nejšťastnjší žena. Ale prosím slib mi, že i když tu nebudu, tak budeš žít, jako nikdo jiný," posila ho.
"Slibuji," zašeptal jí do rtů. Líbal jí jako nikd před tím. Vášnivě, prosebně. Ona mu polibky oplácela, jako by to byly ty posldní co mu kdy dát. Leetuk váhavě stáhl ramínko její noční košilky. Ha Jin ho nechala. Chtěla se mu celá odevzdat. Její jediné lásce v jejím životě...

Ha Jin si v tichosti balila malý batoh. Moc věcí tam potřebovat nebude. Jen to nejnuntnější na pár dní. Leteuk tvrd spal.
Sešla schody. Zase se jí zatmělo před očima. Přidržela se zábradlí. Bylo to čím dál častěji a delší dobu. Naštětí to tentokrát blo kátký. Párkrát zamrkala. Hhrůzou se jí zastavilo srdce. Před ní stál Donghae. Byl v pyžamu a v ruce držel sklenici vody. Zíral na ní s nezakrývaným udivem.
"Kam jdeš v tuhle hodinu?" zmohl se na konec první Donghae. Ha Jin si nervózně zkousla ret. Musla vymyslet lež. S ímhle nepočítala.
"Ehm, jdu se projít," dostala ze sebe. Donghae se ušklíbl. Neměl jí rád, nezajímala ho. Ale tohle mu přišlo divný: "S batohem? Utíkáš z domu?" O krok se přiblížila ke dveřím. Připadala si jako zloděj. Vetřelec.
"Vážně se jdu projít," zkusila to znovu.
"To teda nejdeš. Jsi ulhaná, každýmu tu jenom lžeš," ušklíbl se.
"Omlouvám se. Musím jít," rozeběhla s ke dveřím. Než otevřela, tak se ještě zastavila: "Prosím postarej se o Leeteuka. Bude to potřebovat."
"Hej, zatav se!" zakřičel za ní. Ha Jin naskočila do taxiku, ktrý si zavolala: "Nemocnice." Donghae stál před dveřmi a sledoval, jak Ha Jin pomalu mizí v dálce.
Ha Jin nepotřebovala, aby jí někdo zastavoval. Už tak si připadala, jako zodějka. Nechtěla nikomu vyvětlovat proč odchází. A už vůbec proč jí po tváři tečou nezastavitelný slzy...

Nevidomá- část jedenáctá( Leeteuk )

22. září 2012 v 16:58 | calime |  Mé FF a povídky


NEVIDOMÁ - část jedenáctá

Ha Jin se dívala na klečícího Leeteuka. V hrdel jí vyschlo. Srdce bušilo, jako o závod. Do očí se jí vedrali slzy: "Miliji tě!" Padla mu do náručí.
Ode dveří se ozval potlesk. Polekaně od sebe uskočili. Zbylí členové Super Junior stáli ve dveřích a tleskali. Kyuhyun si otíral slzy: "To bylo tak dojemné."
"A já si myslel, že mám šanci," prohlásil na oko zklamaně Ryeowook. Donghae ho poplácal po zádech.
"Vy taky umíte všechno zkazit," ušklíbl se Leeteuk. Ha Jin celá červená se dívala do země.
"Ehm, já vím, že se milujete. Ale jak zní odpověď?" zeptal se s úsměvem Siwon.
"Ano, samozřejmě," ozval se Sungmin. Ostatní ho okřikli a zadívali se na Ha Jin.
"Vezmu si ho," odpověděla tichounce. Leeteuk ji bezzaváhání sevřel v náručí.
"Děkuji. Jsem tak šťastný," zašeptal jí do ucha.
"Já taky," odpověděla také šeptem. Ode dveří se ozvala další salva potlesku.

Do dvou týdnů Leeteuk ohlásil veřejně své zasnoubení. Strhl se obrovská vlna zájmu. Jejich dům obklopovali denodeně novináři dychtící po jediné fotce snoubenky, která veřejnosti z zdravotních důvodů nebyla představena. Tak zůstávala Ha Jin v utajení. Bylo těžké chodit na pravidelné prohlídky k doktorům. Ale i tak byla šťastná.
Zasnoubena s mužem co miluje, viděla, i když musela nosit silný dioptrycký brýle. Přesto blo spokojená. S Leeteukem odjeli na týden n chatu, která byla před novinářemi utajená.
"Ha Jin?" Leeteuk jí slídivě pozorovl, když si četla knihu.
"Ano?" obrátila svou pozornost na něj. Oba se usmívali.
"Jaký by jsi chtěla svatební šaty?" mrkl na ní. Ha Jin zabouchla knihu: "Dohodli jsme se přeci, že svatba bude za rok od operace!" Byla o Ha Jinina podmínka. Nechtěla nic uspěchat. Pořád v sobě měla strach, že se operace nedopadla, tak dobře jak si všichni myslí. Ani po několika týdnech jí npřestávala bolet hlava. Už s tím "neotravovala" nikoho. Nechtěla.
"Já vím, ale nesmíme podcenit situaci. Rok je krátká doba," opověděl nadšeně.
"To není," vzdorovala.
"Už uběhl od operace měsíc a půl. Ještě deset a půl měsíce a jsme svoji. Bude to obrovská svatba," nepřestával ho opouštět, ten jeho nadlehčený tón.
"Pff, nesnáším davy lidí," ušklíbla se. Leeteuk jí k sobě přitáhl: "Bohůžel jsem něco jako veřejný majetek. Víš kolik faninek si dělá woodů panenky a propichujeje je? Upřímně to vědět nechci," zasmál se. Ha Jin s ním. Uměla si to živě představit. Kolik lidí by jí njraději vydělo ukřižovanou.
"Připadám si jako veřejný nepřítel číslo jedna," dodala. Leeteuk jí políbil do vlasů.
"Zvykneš si," slíbil jí. Moc lákavá představa to nebyla.

Ani po půl roce si nezvykla. Na di co postávali před domem s fotoaparáty a dychtili po její fotografii. Ani na faninky co zakládali anifanouškovské skupiny mířené proti ní. Stále byla veřejný nepřítel íslo jedna. Nejhorší na tom však byla samota. Ta jí doopravdy děsila. Kluci začali mít málo času. Připravovali nové MV pro nejnovější CD. Byla šťastná že se jim daří, ale... Pořád tm zůstávalo o ale. Pracovali od ráno do noci. Vraceli se tahaný. S Leeteukm nemluvila už tři dny! Brzo ráno vstal a odešel. Pozdě v noci se vrátil a hned usnul. Stýskalo se jí po něm.
Přišla sobota. Končně měl na ní čas, jenže Ha Jin byl divná.
"Co se děje? Jsi naštvaná?" zeptal se jí. Seděli spolu na verandě. Pevně jí svíral v náruí. Užíval si klidu.
"Nic se neděje. Bolí mě zase hlava, nemůž se tý bolesti zbavit," promnula si oči. Neříkala mu celou pravdu. Sama se jí bála. Její nevinné olení hlavy pomalu přecházelo v ukrutnou nesnesitelnou bolest. Nedokázala se na nic soustředit. Častokrát se jí zatměl z té bolesti před očima. Ani ty nebyly v pořádku. Zrak e jí pomalu, ale jistě začínal zhoršovat. Chvílemi i vypadávat.
"Zašla sis k doktorovi?" obava v jeho hlasu byla zřetlně znatelná. Nechtěla mu přidělávat starosti. Stejnak si je dělal.
"Zítra jdu na kontrolu, tak si s ním popovídám. Neboj to se vyřeší," pohladila ho po tváři. On jen spokojeně zavřel víčka.
"Leeteuku, moc tě miluji, víš to?" usmála se. Leeteuk se na ní podíval: "Vím, ale občasné ujištění m potěší."
"Miluji tě," zašeptala. Leeteuk s sklonil k její tváři.
"Já tebe ještě víc," zamumlal jí do rtů při polibku.

Ha Jin procházela bílou uličkou nemocnice. Dělalo se jí mdle. Nemocnice začala nesnášet. Vracela se do ordinace k doktorovi. Zrovna jí dokončili CT rengen. Nesnášela ten tunel, i když už jí tam nedávali celou. Stejně jí ten stísněný prostor děsil. Vždy když jí tm poslali, tak se jí sevřel hrudník a nemhla dýchat. Něco hrozného! Po CT proběhlo ještě pár dalších vyšetření. Ty už byly o něco únosnější.
Lehce zaklepala na dveře.
"Slečn Ha Jin, pojďte dál," otevřel jí doktor s úsměvem. Všimla si, že ten úsměv není ten jeho typický "Rád vás vidím".
"Posaďte se," ukázl na židliku. Ha Jin poslechla. Dokotor něco ťukal do počítače.
"Pane dokore, smím mít otázku?" zkousla si nervózně ret. Doktor se na ni se smutným pohledem obrátil: "Taky si s vámi musím o něčem promluvit."

Smích, pláč se SuJu

20. září 2012 v 20:19 | calime |  Deník praštěné K-Popistky
Hoj Hoj K-popisti Úžasný,

Tak dnes vám přináším článek s názvem Smích, pláč se SuJu ( kdyby nikdo nevěděl, tak jsem až moc velká ELFs, Super Junior Forever Rozpačitý ) Je to oprávněný název, pač a proto že vám sem naházím pár videi, při kterých se vám hne srdičko.Ať smíchy nebo pláčem. Tak začíííínáme.

První co jsem dám. Hmmm.....tak asi Full House. Je to kolem půl hodinky dlouhý, ale nabytý smíchem. Bohůžel je přeložený jen tenhle díl.
O čem to je? - S členy SuJu žijí dvě cizinky ( hned bych si to snimi vyměnila!!!! grrr ). Mají obrovskou barieru v jazycích. Tenhle díl se věnuje tomu jak se SuJU snaží zlepšit v angličtině. Jste zvědaví jak to dopadne? Určitě se podívejte!
Má reakce? - Smích! Plno smíchu. Ještě že nikdo nebyl doma, jinak by se museli divit proč ležím smíchy pod stolem. A to se blbě vysvětloje, když neví jak dokáží být kluci ze SuJu roztomilí! Nejvíc přeborník v herectví Siwon <3 Ach, proč jsem tam nemohla být já?! Béééééé


Tak další...hm smích!Tentokrát to bude se Snugminem a Ryeowookem ve vysílaní v rádiu.
O co jde? - Co se stane když příjde na téma "První polibek"? Velmi zajímavé, občas až dech beroucí zážitky!
Má reakce? - Wow, možná jsem některé věci vědět nechtěla...*Ďábelský smích*


Tak poslední video pro dnešek bude...kupodivu smutné. Nazvala bych to Leeteukova zpověď. Kdo neviděl a má slabší povahu, ať si připravý kapesníček!!!
O čem to je? - Názevy vypovídá sám o sobě. Je to Leeteukova zpověď. Mluví o své rodině.
Má reakce? - Oči naplněné slzamy a to nejsem citlivka a zásadně nebrečím. Slza neukápla, ale bylo to namálem. Kdybych byla poblíž, tak ho snad běžím obejmout!!! Bééé, už ho nenuťte o tom mluvit!!!


Zase má šilenost a K-pop v mém okolí

16. září 2012 v 13:28 | calime |  Deník praštěné K-Popistky
Zdravím všechny K-Pop is my life :-)

Tak jsem se tu po dlouhé době zase objevila. Njn začala škola a mě na intru odstřihli net, zlouni Plačící. Mohli jste si všimnout, že jsem sem naházela várku FF. To znamená dokončení Nezvané návštěvy a pár dílů Nevidomé. Už padlo asi tak zhruba to správné číslo Nevidomá bude mít 13 dílů ( doufám že mi to vyjde :D ) Takže budu mít nějaký volný čas, tak nabízím zda by někdo měl přání na povídku s jeho biasem :) Toť asi vše k úvodu.

Všichni jste se jistě povšimli, že začala škola. Tím pádem i já jsem se musela opět nastěhovat na intr. Ale co děsivé zjistění, že mí oblíbenci (SuJu) zůstávají doma v počítači?! MlčícíNo to fakt ne. Tak nejvíce času mi zabralo vysmyslet, jak si svůj život přenesu na intr. Nakonec to má šilená hlavička vymyslela a dopadlo to následovně Smějící se:
Má skříň: Stolek u postele:

Další co mě tak trochu "vykolejilo" byl ten náš známej PSY s jeho Gangam stylem.
Sedím si takhle u hospody se známíma a bavíme se. Když v tom mé uši zaregistrují korejštinu. Okomžitě hledám zdroj v okolí. Povšimnu si party kluků v parčíku ( které mimochodem chvilkově znám a ani jeden z nich k-pop neposlouchá! ). Jaké překvapení když zjistím, že to oni poslouchají Gangam styl! Vyjeveně jsem zalapala po dechu a po chvilce si v duchu zpívala s nimiKřičící Pořád mě to dokáže zaskočit, když ho slyším v rádiu nebo tak nějak....vážně divný Smějící se

Další můj den v k-popové delíriu neboli i provaru. Možná už jste někdy viděli tenhle obrázek -_- :

Něco na tento způsob se mi také přihodilo. S kámoškou a jedním klukem jsem se bavili o slavný "sexy" celebritách. Ona vyjmenovávala samí černoch ( no nic proti, že?? Smějící se ) No a já se na ni podívala, takovým tím pohledem "Chceš vědět koho žeru já?" Bez váhání jsem řekla "Siwon!" No a protože kámošce jsem ho předtím ukazovala, tak zareagovala svým jasným ANO! Nad Siwonkem holčina slintala, až to nebylo hezký...Grrr můj!!! To mě přivádí k další situaci. Už jste někdy žárlili na obrázek? Já ano! Grr, když jsem ten obrázek viděla, tak jsem si řekla "Co je to s ním za dě**u!!! Ma jí vyškubat vlasy?!" Samotnou mě tahle reakce překvapila....asi mi to leze na mozek :D Satlo se vám to někdy?
Tato fotka mě tak namíchla :D

Tak jo pro dnešek končím Mrkající Můžu poprosit, zda by jste mi pod tímhle článkem nazanechali komentář? Nějak mi nefunguje ukazování, kolik lidí mi sem chodí :( Tak prosím, ať mám aspoň trochu přehled.
Pac a pusu K-Popisti Líbající

Nevidomá- část desátá( Leeteuk )

16. září 2012 v 12:37 | calime |  Mé FF a povídky


NEVIDOMÁ - část desátá

Opatrně Ha Jin nandali sluneční brýle. Pomalu otevřla oči. I přes brýle bylo vše tak... jasný. Oči jí silně bolely. Hlavu měa jak střep. Vše bylo rozmazný. Těže rozeznávala tvary.
"Ha Jin?" ozval se Leeteuk. Otočila se po hlase. Vyděla jen nejasný obrys.
"Proč vidím rozmazaně?" nachápala.
"To je v pořádku. Zrak se časem ustálý. Za pár hodin by jste mohla už vidět ostře," uklidnil jí dokor. Ha Jin přikývla. Leeteuk své nadšení nskrýval. Usmíval se jako blázen.
"Co bude dál?" zeptla se nejistě. Zrak už měla, ale co dál?
"No, určit k nám budete pár dní chodit na prohlídky. Poté to omzíme na prohlídku týdně. Teď vám uděláme pár testů a CT," vysvětlil doktor.
"Rozumím," usmála se nuceně. Bolest byla k nevydržení.
"Tak začneme," tlekl doktor a Leteuk musel odejít na chodbu.

Ha Jin seděla u sebe v pokoji. Ani po práškách bolest neustávala, ale doktor říkal, že je to v pořádku. Bolest časem odezní. Tělo se tak bránilo něčemu nezvyklému.
Prohlížela si svoji ruku. Pořád měla na sobě sluneční brýle. Viděla už jasněji tvary. Líp prý neuvidí, dokud jí ndají dioptrycký brýle. Prozatím však musela nosit sluneční, aby si oči pomalu zvykaly. Rozhodla se vydat za kluky, kteří na ni čekaly v obývcím pokoji. Nařídili jí, aby řišla až bude vidět lépe. Konečně bude moct zahlédnout anděly.
Po paměti sešla z pokoje. Z obývaku uslyšela hlasy. Nejistě vešla. Veškerý hovor ustal.
"Ahoj," pozdravil jí Siwon. Podívala se na něj. Přistoupil blíž, by si ho mohla prohlédnout. Udivením otevřela ústa.
"Kráná reakce," pochválil jí: "Já jsm Siwon." Vzal jí opatrně za ruku. Ona si ho jen dál prohlížela. Ndokázla popsat co cítí. Ani jeho krásu. Přdčio to všechna její očekávání.
"Já chci taky aby mě viděl!" vykřikl Yesung a vytlačil Siwona. Ten naštvaně zaprotestoval. Takhle se u ní vysřídali všichni členové skupiny. Ha Jin se nezmohla na slovo. Jen si prohlížela jejich krásu.
"Ha Jin, mě znáš," přišel k ní poslední Leeteuk. Srdce mu poplašeně bilo. Co když se jí nebude líbit? Co když jí zklame.
"Leeteuk," zašeptala. Vrhla se mu kolem krku. On jí pevně sevřel. Z srdce mu spadl kámen.
"Tak jak se ti líbíme?" ozval se nedočkavě Ryeowook. Ha Jin od Leeteuka ustoupila: "Jak jsem si myslela. Andělé!" Kluci se začali smát, jen Leeteuk se na ni díval.
"Nezklamal jsem tě?" ozval se nejistě. Ha Jin stočila pohled k němu.
"Ne. Jsi ještě hezčí než jse si představovala. Navíc, i kdbs bl nejošklivější muž na světě, tak tě budu milovat!" usmála se. Leeteuk to nevydržel a políbil jí. Ha Jin mu se stejnou důvěrností polibek oplácela. Kluci začli pískat a pokřikovat. Když se Leeteuk odtáhl, k se šťastně usmál: "Pojďme oslavovat!"
Kluci obědnali pizzu. Vytáhli dětský šampaňský. Ha Jin nesměla na léky pít a kluci potřebovali jít druhý den do práce. Oslava se protáhla. Ha Jin mezitím usnula. Tak jí Leeteuk odnesl do pokoje. Oslava však pokračovala i bez ní. Tentokrát s alkoholem.

Ha Jin se brzo po ránu probudila. V pokoji byl cítit alkohol.
"Takže nakonec přeci jenom pili," usmála se tiše. Otevřel oči. Byl to nezvyk. Jenže i přítmí ji oslepilo. Rychle si nasadila brýle.
"Ha Jin," zamumlal ze spánku Leeteuk. Zadívala se na jeho spící tvář. Takhle si vždy představovala anděla. Pohladila ho lhounce po vlasech. Otočil se od ní. Zasmála se. Vsatala z postele a šla do kuchyně. Rozhodla se, že udělá všem snídani.
Do půl hodiny se objevil Leeteuk. Rozespale jí pozoroval: "Co to děláš?"
"Jsi krásný, i když jsi rozespalý," usmála se. Leeteuk jí za to obdaroval polibkm na tvář.
"Jdu se umýt a hned jsem tady," oznámil vpařil se z místnoti. Ha Jin pokračovala s přípravou snídan. Dělala lívanečky.
Když se Leeteu vrátil, byl učesaný, krásně oblečený a usměvavý. Prostřela pro ně dva. Spokojeně začali snídat. Při každém pohledu na sebe se usmívali, jak blázni.
"Ha Jin, nevím jak jsi mě dokázala tak pobláznit," řekl, když dosnídali. Ha Jin se jen usívala.
"Já si nemůžu pomoct, ale tak moc tě miluji, že se nedokáž ani ovládat. Každá minutka s tebou je jako jeden celý šťastný život," pokračoval: "Odjakživa jsem byl docela nedokavý. Dnes to není vyjímkou. Chtěl jsem to udělat jinak. Romantičtji, ale to bych prost nebyl já." Položil na stůl krabičku. Ha Jin si jí nechápavě vzala.
"Já," hlas se mu roztoile zadrhnul. Ha Jin otevřla krabičku.
"Chtěl bych si tě vzít."
Dál zírala na diamantový kamínek zasazený v bílím zlatě. Po dvouch stranách kamenu byly děvě růžičky. Nadherný.
"Vezmeš si mě?" zeptal se nejistě. Ha Jin se dívala z prstenu na Leeteuka. V tváříc měl červeň. Vstal a přešel k ní. Klekl si na kolena.
"Slečno Ha Jin, byl bych velice poctěn, kdyby jste se stala moji manželkou a provázela mě dokonce mého života. V dobrém i zlém. Protže vy jste jediný člověk, který mé srdce naplňuje láskou. Světlo mého života. Moc tě miluji a chci aby celý svět věděl, že pro mě existuješ jen ty."