Březen 2013

Velikonoce klepou na dveře

31. března 2013 v 10:59 | calime |  Všemix
Zdravím,
jak se máte? Tak velikonoční prázdniny máme skoro za sebou. Ještě zítra a zpět do školy či roboty. Ach jooo.
Tak mě tak napadlo, už máte ozdobený vajíčka? Máte nějaké své vlastní vychytávký? Mě se jednou povedlo uděla černé vajíčko...ha byla o něj rvačka :D Jinak dělám normální mramarovaná ( jsou na to speciální barvy ) No rozhodně z toho mám vždy popálený ručičky :D
Jinač tu je malinký nápad co jsem zahlédla na internetu. Rozhodně je dobrej ( nejvíc se mi líbí to první :D ) ....Co říkáte vy????


Kuroshitsuji Movie?!

28. března 2013 v 19:09 | calime |  Všemix
Ahoj,
tak před pár minutami mě něco šokovalo. Přesně šokovalo! Manga Kuroshitsuji se dočká dálší adaptace! Miluji celý tenhle příběh a každou jeho adaptaci. I když žádná není stejná. Manga, anime, muzikály jsou každý o něčem jiném (možná manga a první serie anime jsou podobné). Ani tento film ( snad to má být film ) se nebude vyjímat.
Podle informácí co jsem se tak různě dočetla ( neumím anglicky ani japonsky, tak jsem se spoléhala na googl překládač ), se děj bude odehrávat o 130 let po časové linii v anime. V překladu bude se to odehrávat v budoucnosti. Nebo aspoň tak jsem to pochopila já. Myslím, že už se tady nebude ukazovat postava Ciela, ale nejsem si tím jistá. Hlavní je že tu bude temný komorník Sebastian. A ptáte se jestli už je vybraný herec? Ano, je! Upřímně já jsem volbou nadšená. Toho herce zbožňuji, ať hraje v čemkoliv, tak je skvělí. Navíc se lidem už jednou do paměti vryl, jakož to dokonalý komorník v Mei-chan no Shitsuji. Už víte o koho se jedná? Jestli ne, tak pokračujem. Nějakou dobu se z herectví stáhl, chtěl se věnovat spisovatelství. Naštěstí ho po dlouhém přemlouvání přemluvili ať příjme roli Sebíka.
No pro ty co ještě netuší, tak je to Hiro Mizushima! Zahrál si například v již zmíněnám Mei-chan no Shitsuji, dále v Zettai Kareshi, Tokyo DOGS, Hanazakari no Kimitachi e a jiných. Aaaaa, prostě ta volba je dokonalá! Jako Sebíka si ho prostě umím představit!
Jinak byly zveřejněny tři officialní fotografie. Ale koncep ještě pořád není jasný. Ten bude jasně daný, až v dubnu letošního roku, kdy se bude konat první promo focení. Moce se těším.
Jinak film by se měl objevit do konce letošního roku. Tak snad to zvládnou. Tak tu máte tři zmíněné fotečky, no uznejte....není k sežráni?! :D



No a tady jsem si trochu hrála....no na porovnání :)



Rooftop Prince

28. března 2013 v 13:52 | calime
Název: Okatabbang Wangeseja, Rooftop Prince, Attic Prince
Původ: Korea
Díly: 20.
Žánr: Komedie, Romantika, Drama, Cestování časem

O co jde?
Princ z éry Joseon Lee Gak se přenese do 300 let vzdálené budoucnosti. Ocitá se v Soulu roku 2021 spolu s Song Man Boem, Do Chi Sanem a Woo Young Sulem. I z tak vzdálené budoucnosti se pokouší zjistit, co se skrývá za podivnou smrtí jeho milé. Navíc tu jeho milost potkává Joo Se Nau, dívku podobnou té co miloval.
dorama.akihabara.cz
Můj názor?
Geniové oboru, bych řekla. Myslím tím scénáristy. Vážně si myslím, že tohle dílo je takřka dokonalé. Žádné suché vtipy, pořádně zapletená zápletka a láska jako trám. Krásné OST, výborné herecké výkony. Roztomilý ňoumové splnili účel oddechových scén ( vážně mě vrtala v hlavě otázka...Doopravdy mohli být v Joseonu, tak dobrý že si je jejich Veličenstvo vybral? ). No jejich Veličenstovo byl taky dobrý to bez debat, ale měl ke konci ty vážnější scény, už to tak bývá že. No rozhodně tohle doporučuji všem. Všechny ty špinavosti co se tam odehrávali v minulosti i v budoucnosti. Ta propletenost. Vážně ten člověk co to vymyslel musel být šílená bedna ( genialní ).
Nečíst dál, pokud nechceš vědět konec!!!
Vážně co ten konec byl? Už od začátku jsme se s kamarádkou hádaly, jak to nakonec vyřeší a kdo se nakonec utopil v tom jezírku ( musím se přiznat, že jsem měla pravdu já...ale motiv jsem nestrefila). Měly jsme x možností. Ale scénaristi nás oblafli. Ten konec! Upřímně ani jedna z nás ho moc nepochopila. Má teorie je, že princova reinkarnace si díky dlouhému kómatu vzpomněla na svůj minulý život i na to co jako princ dělal, proto jí mohl najít a setkat se s ní. Kamrádčina verze že se princ vrátil zpět do budoucnosti. A to tam padaly jiné teorie. Prostě po tom konci jsem jen zůstala zírat. Říkala jsem si : "Je to vůbec možne?! No tohle!" Je pravda, že ten konec mi přinesl trochu zklamání, ale díky těm dílům před tím to nebylo tak hrozné.

Obrázky


Video:


Atashinchi no Danshi

26. března 2013 v 9:33 | calime |  Dorama - Drama
Název: Atanashichi no Danshi, My Boys
Původ: Japonsko
Díly: 11.
Žánr: Komedie, Romantika, Rodinný

O co jde?
Chisato je dívka bez domova, peněz a jistot. Její otec jí opustil a zanechal obrovský dluh na její jméno. Jednoho dne, když jí honí vymáhači dluhů, potka podivného muže. Ten za ní zaplatí dluh. Jenže díky menšímu podvodu se stává jeho manželkou. Souhlasí s tím, jen kvůli tomu, že jí muž řekne že za měsíc zemře. Za měsíc doopravdy zemře. Chisato-san si myslí, že už je volná. Ale nic nepůjde tak lehce. Je totiž nucena se postarat o šest adoptovaných synů. Každý z nic má svoji tragickou minulost a svoji vlastní podivnou povahu. Jak zvládne Chisato stát se ze dne na den matkou šesti tvrdohlavých kluků.

Můj názor?
Přiznám se, že mé oblíbené témata jsou rodinné vztahy. No tohle japonské doráma je jich plno má. Samozřejmě nechybí ani vtipné ani smutné situlace. No nakonec se i při těch smutnějších budete usmívat. Bavilo mě sledovat jak se mění vztahy mezi těmi sedmi lidičkami. Doopravdy se mi líbilo, jak každý měl svůj vlastní příběh, který tam postupně odhalují.
Ovšem já jsem dívka ( divný ), takže mé nejoblíbenější scény probíhají v sauně. Ne kecám, i když díky sauně se člověk dozvídá plno věcí :D No rozhodně souhlasím s tím, aby se sauna zavedla do každého serialu :D
Dobře dobře, zpět k tématu. Myslím, že tenhle serial byl velmi povedený kousek. Nutí k úsměvu. Hodně jsem se s postavami sžila. Proto za mě má ano :) ( hlavně ano, saunám :D )

Pár obrázků:
Video:

K-Pop aneb na věku nezáleží

23. března 2013 v 12:33 | calime |  Deník praštěné K-Popistky
Ahoj, ahoj....tak se to zase po dlouhé době ozývám se svým "deníkem k-popistky", ach zapoměla jsem dodat praštěné. Jop, to já prostě jsem :-D
Dneska jsem se rozhodla "vyprávět" o mé kamarádce doramofilce a k-popistce, která nemá internet :D Ano, vážně nemá internet, s pc sotva umí, ale miluje Asii! Nebudu popírat, že za to můžu já. Ušila jsem si na sebe bič. Musím jí nosit neustále nové a nové serialy a písničky. Úplně jsem jí pohltila do svého světa. Což mě těší, aspoň mám s kým slintat nad něčím takový...( viz. video dole ) nebo probírat nekonečně dlouho zápletky serialů a jejich možné konce. Prostě mít takovou kamarádku je doopravdy požehnání. Jenže světe div se je o deset let starší než já! I přesto k-pop miluje stejně jako já!
Zrovna nedávno jsme si o MV-ček vyprávěly co tak jako děláme. S klidnou duší jsem se přiznala, že strašně ráda tancuji před zrcadlem nebo zpívám aspoň nějaká slova co rozumím :D Můj styl tance je takovej všemix stylů, nejčastěji se oběvují prvky baletu a moderny ( nikdy jsem nic netancovala, jedině kurz společenských tanců :D ). Takže moc vtipně to vypadá, ale to jsem si myslela, že to nikdo nepřekoná. Má kamarádka to dokázala!
Ukázala mi jak tančí na písničku od Beast "Shock" hip-hop. Jestli se ptáte jako to dokázala, tak se ptáte správně. I já se divila. Myslím, že v rámci zachování korejské kultůry a mého zdraví, to příště nechci vidět. Lámala jsem se smíchy. Já sice při tanci vypadám legračně, ale ona ještě víc. Prostě to se nedá popsat slovy!
Tak tímto asi končím můj výlev, tak vám přeji hezký víkend plný k-popu a Asie ;-)

Jak si myslíme, že tančíme:
Jak doopravdy vypadáme:

A teď to video *slinty, slint*

Otomen

22. března 2013 v 19:35 | calime |  Dorama - Drama
Název: Otomen
Původ: Japonsko
Díly: 12.
Žánr: Komedie, Školní život, Romantika, Parodie

O co jde?
Masamune Asuka je japonský národní šampionem v kendo. Pod maskou drsňáka se, ale skrývá něžný chlapec, který miluje sladkosti, čte shuojo mangu a úžasně vaří a šije. To je, ale samozřejmě jeho velké tajemství, které by ale mohlo být prozrazeno, když se Asuka zamiluje do nové studentky Miyakozuky Ryo.
NeoExorcist

Můj názor?
Otomen je japonský paravý muž, který má ženské myšlení a zájmy.... Ach bože, fakt něco takového existuje? Jestli ano, tak ho chci! :D Ok, ne...nesnesla bych nařasený polštářky a růžovoučké věci :D
No teď k serialu ( prostě ten začátek jsem musela říct :D ). Otomen se mi hodně líbil. Dokázala jsem si tam oblíbit všechny postavy, kteří výborně hráli. Tachibana Juta, och bože, toho jsem žrala celou dobu. Roztomilý mangak.
Dorama jako celek bylo velmi příjemné. Dobře jsem se pobavila a přehlídla ten nespočet parodií, které se tam oběvily. Vlastně ty k tomu vyloženě patřily. Jediné co musím tomuto vytknout byli nedokončené konce. Abych to vysvětlila... Asuka s Ryo bojují proti bandě bad boys, Ryo mu něco řekne a konec... Prostě nic a otázky jak to dopadlo? Co bylo dále? No to se nikdy nedozvíme. Každý díl měl totiž svůj jedinečný děj, který nijak zvlášť na ten předchozí nenavazoval.
To naštěstí celek doopravdy nekazilo. Rozhodně je to příjemná oddechovka, která rozesměje ( mě rozesmála neskonale, lámala jsem se smíchy skoro každý díl a to se málo kdy povede ). Pokud nemáte rádi nechápavé či zdrženlivé páry, tak to pro vás zas tak moc nebude. A ty co mají rádi bishounen, tak je to to pravé ;)

Pár obrázků:


Video:

Pomluva - part 11

20. března 2013 v 21:40 | calime |  Mé FF a povídky

POMLUVA - část jedenáctá

Nervózně jsem se zasmála: "Taky v to doufám." Dong Woon se zamračil.
"Vidím, že tu pro mě není místo," povzdechl si afektovaně Mistr. Pokývl a vydal se ke zbytku štábu. Využila jsem Dong Woonoví nepozornosti. Rychle jsem se vymanila z jeho sevření.
"Nemusíš říkat, tak zbytečné věci," zamračila jsem se.
"Taky jsem to říct nechtěl," odpověděl naštvaně.
"Jdu se najíst," odsekla jsem mu. Bez váhání jsem se vydala ke stolům s jídlem. Uslyšela jsem jak za mnou volá: "Hlavně se neušpiň. Znáš se." Otočila jsem se a vyplázla na něj jazyk. Zasmál se. Sakra, toho nic nerozhází. K neuvěření. Zbytek přestávky probíhal v klidu. Dong Woon se bavil s nějakými lidmi. Já pro změnu žvejkala až moc zdravý senvič. Ble. Nikdy by ze mě nemohla být celebrita, která by si hlídala váhu. Ne, děkuji.
Přestávka skončila a já se zase ocitla na place. To už vedle mě postával i Dong Woon.
"Dobře jsi se najedla?" zeptal se. Zašklebila jsem se na něj: "Kdybych tě neviděla, tak bych se najedla ještě lépe."
"Žádné jídlo na šatech?" pokračoval. Založila jsem si paže na hruď: "Mě rodiče naučili jíst. Nevím jak tebe."
"Tak si zajděme na večeři, abych ti dokázal jak umím jíst." Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Ne, díky," odmítla jsem váhavě. Chvíli jsem nad svou odpovědí váhala. Dokonce i zalitovala. Ale to bylo jen krátkou chvíli.
"Proč?" vyjekl. Zakoulela jsem očima. Je snad natvrdlí či co?!
"Nezapomněl si, že spolu nedokážeme mluvit pět minut bez toho aby jsme se nehádali?"
"To není pravda. Hádky vyvoláváš jenom ty!" odpověděl naštvaně. Ukázala jsem na něj vítězně prstem: "Vidíš měla jsem pravdu. Zase se začínáš hádat." Naštvaně našpulil rty. Bez přemýšlení jsem ho prstem šťouchla do tváře. Šlehl po mě pohledem.
"Vy dva cukroušci, víte že už dávno fotíme?" zavolal na nás Mistr. Oba jsme se na něj překvapeně podívali. Hups.
"Ehm, omlouváme se," uklonil se Dong Woon. Přikryla jsem si dlaněmi obličej.
"Super přirozený fotky jsou skvělí. Tak mohli by jste se políbit?" navrhl. Zalapala jsem po dechu.
"Ne!" vyhrkli jsme oba zároveň. Vyměnili jsme si pohledy.
"Přestaňte si hrát na stydlivky. Jste spolu už pár měsíců. Je naprosto jasné, že spolu nejste jen platonicky." Platonicky?
"Naprosto jasné?" žasla jsem. Jak to může být naprosto jasné, když spolu ve skutečnosti ani nechodíme! Vůbec to není jasné!
"Ta chemie mezi vámi je tak viditelná," přeháněl Mistr. Hryzla jsem se do rtu. Ten chlap to neměl v hlavě v pořádku. Pche, prý chemie.
"Chemie?" tentokrát se divil Dong Woon. Ale ten na rozdíl ode mě vypadal fascinovaně. Šťouchla jsem do něj loktem. Podíval se na mě. Byl to ten typ pohledu, jako když mě vidí poprvé. Šokovaný tím co vidí. V břichu mi podivně zašimralo. Chytla jsem se kolem pasu. To není možné...
"Je ti špatně?" zeptal se okamžitě Dong Woon. Špatně? To nebyl vůbec špatný nápad. Okamžitě jsem se toho chytla: "Asi z toho co jsem jedla." Chytl mě starostlivě kolem ramen, i zbytek štábu se okolo mě shlukl. Shrbila jsem se ještě víc. Jediná věc co mi můj "vztah" s Dong Woonem dal jsou zlepšené herecké schopnosti.
"Asi by jsme měli skončit," oznámil jim Dong Woon. Všichni souhlasně přikývli.
"Zvládneš se převléct? Vezmu tě do nemocnice," obrátil se zpět ke mě. Pomalu jsem přikývla. Dong Woon mě pomalým krokem odváděl k šatně.
Hned jak jsem osaměla za dveřmi, tak jsem se narovnala.
"Sakra, nechápu kde se ve mě vzal ten talent," zamumlala jsem si pro sebe.

Ani ne po pěti minutách se ozvalo klepání na dveře.
"Jsi v pořádku?" ozval se Dong Woonuv hlas. On si o mě dělá starosti? Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Opět jsem se shrbila a přitiskla ruce na břicho.
"Ano," vylezla jsem ven. Dong Woon mě okamžitě chytl za paži. Díval se na mě tak starostlivě. Zase mě začalo šimrat v břiše. Sakra.
"Půjdeme," oznámil mi. Přikývla jsem. Pomalu jsme došli k autu. Otevřel mi galantně dveře a usadil mě na sedačku spolujezdce. Rychle přeběhl k místu řidiče. Konečně jsem se narovnala. Hluboce jsem si oddechla. Dong Woon se usadil: "Pojedeme do nemocnice, ať tě prohlídnou." Nevěřícně jsem se na něj podívala. On mu lest neprokoukl.
"To nebude nutné," zavrtěla jsem hlavou. Nastartoval.
"Ne, musíš se nechat vyšetřit," trval si na svém. Auto se rozjelo.
"Já nepotřebuji do nemocnice. Je mi dobře," žasla jsem nad jeho nechápavostí. Žádná reakce.
"Jen jsem to hrála," oznámila jsem mu. Prudce sešlápl brzdu. Uhodila jsem se hlavou o kaslík.
"Co děláš?!" vyhrkla jsem naštvaně a mnula jsem si čelo.
"Ty si to jen hrála!" vykřikl. Jeho výraz byl šokovaný. Po chvíli se začal měnit do zlosti.
"Děláš si ze mě srandu. To nemyslíš vážně. Všem si lhala!" rozkřičel se. Povzdechla jsem si.
"Jak si mohla tak lhát. Nestydíš se vůbec?" běsnil. Naštvaně jsem se na něj podívala: "Ty jsi mě donutil lhát."
"Já? JÁ?!"
"Jo ty," usadila jsem ho: "Ty první si řekl, že jsem tvá přítelkyně. Kdyby jsi tu lež. Tu hloupou pomluvu nevypustil z pusy, nic z tohohle by se nemuselo stát. Nikdy bych nemusel lhát. Nikdy by nebylo nějaké stupidní focení. Nikdy bych se s tebou nemusela bavit!" Zíral na mě s otevřenou pusou.
"Vystup si," zašeptal.
"Ani mi to nemusíš říkat. Udělala bych to sama!" odsekla jsem. Nasuptěně jsem vystoupila. Zuřila jsem. Dong Woon okamžitě odjel. Zaklela jsem.
"Doprčic, jak se teď dostanu domu!"

Bad Boys - část pátá

19. března 2013 v 16:21 | calime |  Mé FF a povídky

BAD BOYS - část pátá
"Malé velké bolesti co ovládají náš život. Pfff, fakt je nesnáším!"

Ji Neul si po pár dnech připadala jako nejnižší dělník v nejhorší fabrice s nejhoršími šéfy, co umí jen buzerovat. Každý den to bylo stejné. Před začátkem školy jim předala čerstvé svačiny. Pouze domácně vyrobené. Po škole musela do klubovny. Kde jí Zico přidělil nemožný úkol. Když ho splnila, tak všem musela dělat úkoly. Až na B-Bomba a Jaehya. Ti si je dělali sami a ještě jí pomáhali. K večeru musela poklidit klubovnu, pak teprve směla jít domů. A druhý den od znova. Pořád dokola. Den co den.

"Ji Neul, netvař se tak," popichoval jí Jaehyo. Byl to další z těch dní. Ji Neul zarputile drhla okna: "Jednou ho zabiji."
"Myslíš mě?" ozvalo se za ní. Vylekaně poskočil. Štafle se nebezpečně rozkývaly. Ji Neul polekaně vyjekla. Nestačila se ničeho chytnout a letěla dolu. Někdo jí zachytil. Celá se rozklepala.
"Jsi v pohodě?" naklonil se nad ní Jaehyo. On jí nedržel. Podívala se po Zicovi.
"Klepeš se jak malý pes," posmíval se jí Zico. Ji Neul se mu vytrhla ze sevření.
"Ta za všechno můžeš! Nesnáším tě...nesnáším!" rozkřičela se na něj. Byla vyděšená na tolik, že jí bylo jedno co říká. Jaehyo na ní jen vyvaleně zíral.
"Taky tě nemám rád," odsekl. Otočil se a odešel. Hned jak zavřel dveře, tak jí začalo hryzat svědomí. Přehnala to. Neřekla mu ani děkuji. Mohla si šeredně ublížit.
"Vážně jsi v pořádku?" dotkl se jejího ramene Jaehyo. S úsměvem se na něj otočila: "Jo jsem. Děkuji." Jaehyo překvapeně zamrkal. Hruď se mu podivně sevřela.
"Děje se něco?" naklonila hlavu. Rychle stáhl svoji ruku z jejího ramene. Její vlasy ho na ní polechtaly.
"Ne, nic." Zahanbeně sklopil hlavu.
Zico to sledoval od dveří. Hned potom co odešel se vrátil. Zůstal stát na prahu. Díval se na podivnou reakci Jaehya. Tohle nebyl jeho styl. V hlavě se mu vynořila tíživá myšlenka. Ještě tíživější byla protože to zjistil. Něco co nechtěl vědět. Něco co ho bude sžírat zevnitř. Protože... Jaehyo se zamiloval do Ji Neul.

Zico sledoval každý Jaehyuv pohyb. To jak nadbíhal Ji Neul i to jak si vyměňoval naštvaný pohledy s B-Bombem. Zuřila mezi nimi studená válka. Ji Neul jako by si toho nevšimla. To ho neskutečně vytáčelo. Ta holka jim tam přinesla jen problémy!
"Jaehyo, můžu s tebou mluvit," postavil se najednou Zico. Jaehyo se na něj podíval otráveným pohledem. Zrovna seděl u Ji Neul a díval se, jak ostatní píše úkoly.
"Tak mluv," vybídl ho.
"Soukromě," kývl směrem ke dveřím. Jaehyo se neochotně postavil. Nechápal o co mu zase jde. Vyšli spolu ze dveří. Hned jak je zavřeli, tak Zico spustil: "Můžu se tě zeptat na co myslíš?!"
"Jak na co myslím?" povytáhl Jaehyo obočí. Vůbec nechápal, kam tím Zico míří.
"Co zamyslíš s Ji Neul?" propálil ho pohledem.
"Co zamýšlím s Ji Neul?" zopakoval. Chvíli mu trvalo než mu to došlo.
"Ty myslíš, jestli jsem se do ní nezamiloval?" zeptal se Jaehyo. Zica ta přímost otázky zaskočila.
"No-to-no," vykoktal. Jaehyo se zamračil. Nelíbilo se mu, že se o to Zico zajímá. Ano byl to jejich vůdce. Co se však týkalo dívek, ho nikdy nezajímalo. Tohle bylo poprvé.
"Zico, uznávám tě jako vůdce. Jen si myslím, že do těchhle věcí ti nic není," založil si ruce na prsa. Zico zmateně zamrkal: "Jsem tvůj kamarád!"
"To jsi," přikývl: "Ale já si myslím, že není dobré bavit se s tebou o Ji Neul."
"Proč?" nechápal. Jaehyo si povzdechl: "Nevím jestli jsi taky dutý nebo to jen hraješ."
"Nejsem dutý. Jen nevím o čem mluvíš!" rozčiloval se. Jaehyo si znovu povzdechl. Netušil, že tohle někdy zrovna Zicovi řekne. Že to komukoliv řekne.
"Protože tě považuji za svého rivala."

Pomluva - part 10

18. března 2013 v 18:07 | calime |  Mé FF a povídky

POMLUVA - část desátá

"Ne, prosím, to mi nemůžeš udělat. Vážně. Zamysli se nad tím. Nejsem fotogenická," žadonila jsem, když mě Dong Woon táhl za paži k atelierům. Sice jsem mu to odsouhlasila, ale můj názor se změnil.
"Nepotřebuji peníze," vzpírala jsem se dál. Dong Woon se zastavil. Se zvláštní pobavením se na mě podíval.
"Rád bych ti to věřil. Jenže na to už je pozdě," usmál se ďábelsky. Rychle mě popadl v pase a přehodil si mě přes rameno. Vyděšeně jsem vykřikla.
"Dej mě na zem!" začala jsem okolo sebe kopat nohama. Pěstmi jsem mu bušila do zad. On se jen smál. Byla jsem rudá hanbou. Lidé se po nás zvědavě otáčeli. Přikryla jsem si obličej dlaněmi. Okamžitě jsem ztichla.
Dong Woon vtrhl do jednoho z atelierů.
"Zajímaví příchod," přišel k nám elegantní muž. Smál se. Dong Woon mě postavil na zem. Nasuptěně jsem o kroku ustoupila.
"Mistře," napřáhl k němu ruku. Muž mu jí potěšeně stiskl. Pak mrkl na mě: "Vy musíte být Tiny. Jsem rád, že vás poznávám."
"Já vás také ráda poznávám, mistře," rychle jsem se uklonila. Ten chlapík byl jeden z nejuznávanějších fotografů v zemi. Nedokázala jsem přestat na něj zírat.
"Drahá Tiny, mé slečny vás upraví na focení. Užívejte si ten luxus, kde vás plno lidí obskakuje. Je to neskutečně pozitivní pocit," usmál se na mě. Přikývla jsem: "Děkuji." To už mě pět mladých dívek táhlo kamsi. Dong Woon zůstal stát s Mistrem a o něčem debatovali.

Po hodince mučení mě, mě konečně propustili. Opět jsem vypadala jako cizí člověk. Já uvězněná v těle které mi nepatří. Dong Woon obdivně pískl, když jsem k němu přišla.
"Měla by jsi se takhle oblékat častěji. Možná by jsi na to někoho ulovila," zašklebil se.
"A ty by si mě být častěji zticha. Sluší ti to tak víc, i když tak slavný to taky není," ušklíbla jsem se já.
"Ha ha, doopravdy vtipné,"odpověděl ironicky. To už jsem viděla, jak k nám míří Mistr. Okamžitě jsem nasadila úsměv.
"O, slečno Tiny, doopravdy jste nádherná. Skvost pro pohled," lehce se dotkl mého holého ramena. Opět jsem byla navlečená do krásných šatů bez ramen.
"Můžeme začít, Mistře?" zeptal se zostra Dong Woon. Asi už to tak chtěl mít za sebou.
"Dong Woone, začínáš se nám vybarvovat," usmál se vševědoucně Mistr. Prošel okolo něj a něco zašeptal. Měla jsem pocit, že jsem slyšela slovo žárlivče.
"Jdeme," zamumlal naštvaně. Rychle se vydal za Mistrem. Já cupitala za ním. Ty boty mě zabijí.

Do obličeje mi svítily světla. Všude okolo mě pobíhali lidi. Dong Woon se jen nezáživně díval okolo.
"Hej, co mám dělat?" sykla jsem na něj. Otočil se na mě. Dlouze zamyšleně se na mě díval.
"Usmívej se a já tě povedu," řekl nakonec. Povytáhla jsem obočí.
"Začínáme," křikl Mistr. Dong Woon mě popadl, až jsem vyjekla. Nohy se mi houpaly v prázdnu. Cítila jsem jeho silné paže co mě tisknou k jeho hrudi. Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Úsměv," naznačil mi ústy. Okamžitě jsem se pokusila usmát. Hlavou mi naznačil ať se podívám do foťáku. Rychle jsem se od něj odvrátila. Srdce mi začalo splašeně bít. Tohle není normální. Po chvíli nás Mistr začal zásobovat pokyny co máme udělat. Dong Woon měl pravdu. Rychle jsem se dokázala chytnout. Hlavně mi v tom hodně pomáhal. Jen jsem nemohla setřást ten podivný pocit co jsem měla. Nedokázala jsem zabránit, aby si to srdce nedělalo co chtělo.Sakra, sakra!
"Tak dáme si na deset minut pauzu," vykřikl Mistr. Ulevilo se mi. Jenže Dong Woon stále svíral pevně moji ruku. Pokusila jsem se mu jí nenápadně vyškubnout. Ještě pevněji jí sevřel.
"Co děláš?" šeptla jsem k němu a dál jsem s ním válčila.
"Jsme přeci pár, můžeme se držet za ruce," usmál se škodolibě.
"My NEJSME pár!" sykla jsem naštvaně.
"To můžeš říkat jak chceš. V jejich očích jsme," kývl k lidem co svačili. Zaslechli jsme útržky z jejich hovorů: "Jsou vážně hezký pár." "Jak se na sebe dívají!" "Jak se jí to povedlo?" "Já jí tak závidím!" Zrudla jsem ještě víc. Děsilo mě pomyšlení, že o mě mluví. Že o mě a o něm říkají, že jsme hezký pár. Všechno tohle bylo děsivé. I ty pocity co se ve mě začaly probouzet. Něco co jsem v životě nechtěla...
"Slečno Tiny," přiběhl k nám Mistr: "Jste přirozený talent! Taková nevinnost. Dong Woone, doufám, že ji nezkazíš." Při poslední větě se na něj zamračil. Dong Woon si mě přitáhl blíž k sobě. Vzpírala jsem se.
"Za to neručím," odpověděl mu. Propálila jsem ho pohledem.
"Slečno nezahazujte se s tímhle neřádem. Po světě běhá tolik lepších lidí," přemlouval mě Mistr. Dong Woon se jen zasmál: "Třeba ty!"
"Řeklo mi to víc lidí, asi nad tím začnu uvažovat," odpověděla jsem Mistrovi se smíchem.
"Ani nápad. Zůstaneš se mnou do konce života." Překvapeně jsem se na něj podívala. Jeho pohled mě zarazil. Byl tak tvrdý a rozhodný.

A jsme u konce

17. března 2013 v 20:21 | calime |  Všemix
Díky bohu,
dnes jsme po třech dnech konečně dodělala předělání sekce FF a Doram. Líbí se vám? Já jsem tedy dost spokojená! S blogem ani po roce prostě pořádně neumím a neustále se učím nové věci. Proto jsem ráda, že jsem se dopracovala k dalšímu kroku.
Musím si i postěžovat, během mé zběsile upravující jízdy jsem dostala mužskou smrtelnou nemoc na sedm ( rýmička :D ). Tak jsem dneska 100% tuhá a moc se těším do postýlky. Teda spíš dokoukám jap. dorámko Otomen a ještě se možná kouknu na kousek toho taiwanského :D A pak dobrou :D

Pro dnešek a pár dalších dní se s vámi loučím, mějte se hezky a užijte si změny co jsem tu udělala ;)

Jak dneska dopadnu? -- > Dobrou :)