Zdravím,nějak na mě padla deprese. Chcete vědět proč a proč se tenhle článek jmenuje sbohem? Hmm, asi bych to mohla shrnout jednoduš, ale já to prostě rozepíšu, protože taková já jsem. Za 1) hodně moc mě rozesmutňuje, že málo mi komentujete články. Chápu, že asi to hodně lidí z vás nemá rádo, ale mě vždy nějaké komentáře potěší, ale zase o ně strašně nerada škemrám. Příjde mi to ubohý, ale už jsem se k tomu snížila. Za 2) Některé moje SB-čka, skoro všechny, mě začali ignorovat. Chápu, že ani já nejsem bůh ví jak aktivní. Ale snažím se aspoň jednou týdně navštívit váš blog.
No dobře není to moc důvodů, ale vážně jsem začala uvažovat, že s bloge prostě skončím. Sice mi příjde smutné zahodit dva roky života ( letos bych měla blog 3 roky ), ale jsem z toho unavená. Vždy se těším, že mi tu někdo nechá nějaký, klidně i jednoslovný, komentář a pak se sem podívám a nic. Vážně mi komentáře zvedají náladu a pokuď si myslíte, že bych si váš komentář nepřečetla, tak se mílíte. Každičkej komentář co je na tomhle blogu jsem četla! Vážně, klidně to můžu odpřísáhnout! A pokaždé jsem za něj byla vděčná. Jenže když za 14 dní nemám třeba jediný komentář, tak mě to vážně obere o dost síli. Má aktivita je zavíslá na komentářích. Ráda píšu nebo sem dávám věci, ale když prostě nevidím žádnou odezvu, tak je to prostě...moc smutné.
Takže aby jsem to shrnula. Vážně přemýšlím o ukončení blogu. Zatím jen přemýšlím, ale prozatím je to nakloněno k tomu aby jsem s tím sekla! Abych pravdu, tak teď záleží jen a jen na vás....
To je asi všechno co jsem vám chtěla říct...
Tak nám studentům už zase začala škola,
