Holka od vedle - part 4

24. prosince 2014 v 12:00 | calime


Holka od vedle - part 4
Už bylo po škole a já byla doma. Každou chvíli měli dorazit kluci na náš učební krouže. Jen jsem na to pomyslela a dveře se otevřely. Kluci ztuhli na prahu.
"Co tu zase chce?!" měřil si pohledem Sungjun Minsuna, který si spokojeně uvelebil v mém pokoji.
"Rozhodl se, že se s námi bude učit," povzdechla jsem si. On se rozhodl, já byla donucena. Dabin se ušklíbl: "Hlupáka nic nenaučíš."
"Určitě je chytřejší než ty," plácl ho do zas Suwoong. Dabin se po něm ohnal. Uhnul.
"Blbej od pohledu," konstatoval Sungjun.
"A ještě k tomu vlezlej," zasyčel Dabin, který momentálně držel Suwoongovu hlavu v podpaždí.
"Nechtěli by jste laskavě mě přestat urážet? Slyším vás," protočil oči Minsu. Ušklíbla jsem se. Taky bych mu ráda něco řekla, ale bohužel to nešlo. Už tak mě neměl rád.
"Onejunn se trochu zdrží. Psal mi, že si máme udělat nejdříve úkoly," rozhodla jsem se ho ignorovat. Kluci to okamžitě pochopili. Přestali se popichovat. Přešli ke stolku a vyházeli na něj své učení. Posadila jsem se vedle Dabina a Sungjuna. Preventivní opatření hned z několika důvodů. Nebudu blízko Minsuna, můžu ohlídat kluky aby se nervali, plus mám ty blbouny po ruce.
"Co máte za úkol?" naklonil se k nám Suwoong. Začala jsem mu to vysvětlovat. Chápavě přikyvoval. Kluci poslouchali.
"Hej, blbko, tam jsi udělala chybu," zarazil mě Minsu. Překvapeně jsem se na něj podívala. Sungjun zaťal pěsti: "A jak jsi to poznal, chytráku?" Minsu se k nám naklonil. Prudce mi odstrčil ruku ze sešitu. Dotčeně jsem si jí přitáhla k hrudi.
"Koukni se, tady na to," zapíchl prst do mého sešitu. Upřesnil kde jsem udělala chybu.
"Má pravdu," hlesla jsem šokovaně. Všichni se na něj podívali. Pokrčil rameny: "Jsem ten nejlepší."
"Náhoda," vyhrkl Sungjun. Minsu před nás hodil papírek. Vzala jsem ho do ruky. Hned jsem ho zase upustila. Suwoong ho popadl.
"To jsou výsledky z jeho předchozí školy. Všude má nejvyšší počet bodů," konstatoval. To jsem ani já neměla. Dokonce ani náš malý génius Suwoong.
"Co ty jsi za člověka?" zeptala jsem se šokovaně. Opět pokrčil rameny: "Genius." Nemohla jsem tomu uvěřit. Jestli je to pravda, tak.... Tak budu muset zmizet z povrchu zemského. Nic není horšího, než nudící se génius.
"Tak proč sem lezeš?!" přimhouřil oči Dabin. Minsu se zasmál: "Nudím se."
"Tak se zapiš do nějakého klubu!" ukázal na dveře Sungjun.
"Ha, proč bych měl? Nepotřebuji se zabývat nudnými kluby. Tady se mi to zdá zajímavější," při těch slovech se podíval na mě. Cukla jsem sebou.
"Dnes je tu nějak hlučno," ozvalo se ode dveří. Vyskočila jsem: "Už jsi tady?" One Junn se usmál: "Nenechal bych tě přeci dlouho čekat." Poplácal mě po hlavě. Hned jsem byla klidnější.
"Zdar brácho, jdeš v čas, aby jsi tohodle vyhodil," kývl na Minsuna Dabin. Minsu se mračil jako deštivý den.
"Co zase provedl?" zeptal se mně One Junn. Zavrtěla jsem hlavou: "Nacpal se k nám na doučování, i když ho nepotřebuje."
"Hm, to ty taky ne," ozval se Minsu. Obrátila jsem se na něj: "Už jsem ti říkala proč to dělám!"
"Já to dělám ze stejného důvodu," nadzdvihl koutek úst. Zamračila jsem se.
"Vidíte vyřešeno. Nemám ho rád, ale vyhánět ho nebudu. Teď zpět do učení," uzavřel téma. Kluci zamumlali pár námitek, ale začali se věnovat sešitům. Věděli, že hádat se s One Junnem nemá cenu. On vždy vyhrál.
"Díky," šeptla jsem k němu. Přikývl: "Není zač, pro tebe cokoliv." Odložil si věci a usadil se k nám. Dodělali jsem si úkoly. One Junn nám začal vysvětlovat novou látku. Vše probíhalo v klidu. Díky němu se všichni uklidnili. Doopravdy působil jako náš starší respektovaný bratr. Bylo to fajn.
O dvě hodiny později jsme skončili. Všichni si začali balit věci.
"Hej, San Ji," oslovil mě Minsu: "Máš dnes přijít k nám na večeři. Máma tě chce poznat." Vyschlo mi v ústech. Cože? Proč mě chce jeho máma poznat?!
"Chce tvé rodině poděkovat, že jste nás tu nechali," protočil oči. Zase mi četl myšlenky? Jak to dělá? Fakt mě děsí.
"Přeci není nutné, aby tam chodila. Bude stačit, když tam budou její rodiče," zamračil se Dabin. Sungjun se postavil vedle mě: "Jdeme dneska do kina. Nemůže." Minsunovi se na tváři usadil tvrdý výraz: "Tak to zrušte."
"Ani náhodou!" vystartoval Sungjun. Rychle jsem ho chytla za předloktí. Sakra, co mám dělat. Do kina jsem se těšila. Ale odmítnout je nezdvořilé.
"San Ji, jdi na večeři. Do kina můžeme jít i někdy jindy. Tvůj lístek někomu prodáme," rozlouskl problém One Junn.
"Bez ní to nebude ono. Komu se budeme smát?" zaprotestoval Dabin. Měli jsme jít na horor. Věděli, že se jich bojím. Právě proto je to ak bavilo.
"Jak by se tvá máma cítila, kdyby jí odmítla návštěva jen kvůli kinu s přáteli?" propálil ho One Junn pohledem. Dabinovi klesla ramena. Přesně to věděl.
"Tak půjdeme příště a slibuji, že nebudu protestovat a půjdu na cokoliv co vyberete," slíbila jsem.
"Jako by jsi měla na výběr," prohodil sklesla Suwoong.

S kluky jsem se rozloučila. Zůstala jsem u nás doma s Minsunem sama.
"Takže kino jo?" ozval se hrozivě. Otočila jsem se k němu: "Nějaký problém?"
"Který z tvého harému to platí?" zajímal se. Pořád zněl hrůzostrašně. Proč mě nutí cítit se provinile? Nedělám nic špatného.
"Každý si svůj lístek platí sám," odpověděla jsem chladně. Ušklíbl se: "Nepoučitelná. Neustále obklopená kluky. Příliš hloupá, aby si to uvědomila. A příliš velký snílek, aby jí to přišlo trapné."
"Co je ti do toho!" Nic jsem mu neudělala, tak proč si na mě tak zasedl?!
"Už jsem ti to říkal. Myslím na tvé rodiče."
"Tak mysli na svoje. Víš jak musí být smutní, že mají za syna takového spratka?!" rozčílila jsem se. Kdyby se ve mě nevařila krev, tak snad bych svých slov zalitovala. Takhle mi to bylo jedno.
Minsu mě popadl za paži: "Nikdy jsem neudělal nic za co by se moji rodiče měli stydět. Tohle jen používáš na to, aby jsi se z toho vymluvila. Dobře víš, že děláš něco špatně. Proto na mě takhle útočíš." Neměla jsem slov. Myslela jsem, že mě snad každou chvílí uhodí. Místo toho mě však prudce zatáhl. Nemilosrdně mě táhl za sebou.
"Kam mě to vedeš," zaúpěla jsem. Neodpověděl. Vyšli jsme z domu. Zabouchl za námi dveře. Zamířili jsme k němu domů. Trochu se mi ulevilo.
"Měl jsi mi říct, že jdeme na tu večeři," ulevilo se mi. Zastavil se: "No vlastně na večeři nejdeme. Máma přijede až zítra."

"Cože?!" vyjekla jsem. Ďábelsky se usmál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 XOXO XOXO | 24. prosince 2014 v 13:03 | Reagovat

Omo, omo! *se nezmůže na normální komentář
Já taky myslela, že ji uhodí... tak snad příště XD
Tak MinSu je génius a ještě čte myšlenky XD Kde k tomu přišel?
Tohle je celý úplně jak kdyby někdo ze mě a kámošek udělal kluky :D Jen my jsme všechny blbky :D
Hned mám hezčí Vánoce a těším se na další díl (který už tu je, tak si ho jdu přečíst XD)

2 Rea Rea | Web | 24. prosince 2014 v 23:21 | Reagovat

No tak toto ma dostalo :D Minsu nie je len génius, ale je to aj hrozne prefíkaný génius :D No ja som zvedavá, kde ju to vedie. Normálne som mu aj ja naletela, že idú na večeru, hehe. A veľmi sa teším na reakciu zvyšných chlapcov, keď sa dozvedia, že ich klamal. Alebo im to San Ji nepovie? :D Teším sa na pokračovanie :-)

3 Hatachi Hatachi | 25. prosince 2014 v 0:55 | Reagovat

MinSu se mi nelíbí. A je mi jedno, že je genius. Pro mě je to vychytralý hajzl, který by měl řádně dostat přes držku, aby mu ten nosánek krapet klesl.
Snad SanJi nic neprovede...

4 Sandra Sandra | Web | 28. prosince 2014 v 14:03 | Reagovat

Jako vvždy úžasné :D Ten konec, vážně není jen obyčejný génius, ale je k tomu ještě pořádně vychytrlý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama