Kdo je ve tvých snech? - Part 4

6. října 2017 v 20:26 | ~Calime~

*Tadá jsem tu zase! Tak jak jsem slíbila, tak jsem udělala (ač mi to trvalo déle než jsem čekala). Musím uznat, že ze mě tahle povídka udělá čuníka! Snědla jsem během psaní celé balení ufonků a zapíjela to pepsi colou! Fuj, to jsem ale prasátko!
A k odezvám k minulé části (na níž jsem zapomněla reagovat - omlouvám se Ivuš!) vím, že tam všechny nezmiňuji... ono je to těžké, všechny tam nacpat, když je kolektiv tak veliký! Ale tak zamyslela jsem nad sebou a udělala si seznam a dělám si u jmen tečky, abych je nevynechávala... a ano - pokusím se víc protlačovat tu vaši "svatou trojici!" :D
No tak jako tak, doufám, že se Vám bude kapitola líbit a jestli ano, tal já budu poctěna a namotivována k dalším dílům.
Navždy vaše Calime*

Part 4

Lexi nikdy nevadilo brzké vstávání, pokud měla poblíž kávu. Jenže poslední dobou to nebylo ono. Cítila to už před odletem do Koreje. Něco s ní nebylo úplně v pořádku. Rána začínala být těžší, než bývala. Nemohla se těch nepříjemných myšlenek zbavit, ani při tom, když se její celé tělo bolestivě napínalo při ranní rozcvičce.
"Nebyl jsem si jistý, jestli jsi ranní ptáče, ale jak vidím, tak ano," prořízl ticho její tělocvičny, mužský hlas. Lexi se prudce narovnala. Ve dveřích stál J-Hope a usmíval se. Srdce jí nenápadně poskočilo.
"Co tu děláš?" vykročila k němu. Nazvedl papírový košíček s kelímky: "Řekl jsem si, jestli bys neměla chuť na nějakou tu kávu?"
"Jistě, že měla!" vyšla mu vstříc: "A jak jsi věděl, že budu tady?" J-Hope jí podal kávu a zamířil si to k žíněnkám. Tam se posadil. Lexi ho následovala. Usadila se vedle něj: "Čekal jsi tu snad na mě celou noc?" J-Hope si zapřel ruce o kolena. Neúnavně sledoval zem, ale ústa se mu zkroutila do mírného úsměvu.
"Jistě, že ne. Včera ses zmínila, když jsme odcházeli, že půjdeš brzy ráno cvičit. Tak…," zmlknul. Lexi přimhouřila oči a s hravostí v hlase za něj větu dopověděla: "Takže jsi mě přišel zkontrolovat, jestli se neflákám. Nemám pravdu?"
"Nemáš!" vyhrkl, přitom se na ní konečně podíval. Lexi se na něj zazubila.
"Já jen…," zkusil to znovu.
"Ty jen co? Dneska nebudeš dopovídat věci?" škádlila ho. J-Hope sklopil oči: "Já jen chtěl zkontrolovat, jestli už jsi dneska v pořádku. Víš… Jestli tě ještě netrápí pásmová nemoc." Lexi se mírně zachvěla. Mluvil tak vážně a s takovou starostlivostí. Dlouho takovýto hřejivý pocit neměla. Nikdo se o ni nestaral z nezištných důvodů.
"Už jsem v pořádku. Rychle se z toho otřepu. Jsem tak nějak zvyklá na cestování." Napila se kávy, aby zakryla své rozpaky. J-Hope si jich nevšiml. Chvíli mlčeli. Každý se zaobíral svými myšlenkami.
"Jak dlouho tohle chceš ještě dělat?" prolomil J-Hope ticho.
"Co tím přesně myslíš?" zeptala se zmateně. Zavrtěl se: "No myslím to cestování a soutěžení. Vždyť víš, že máme datum spotřeby." Datum spotřeby to řekl J-Hope přesně. Lexi to moc dobře věděla, že jednou bude muset skončit a přenechat žezlo mladším. Už teď jí šlapaly soupeřky na paty. Byly mladší, energičtější a inovativnější. Ona, ač byla mladá, dokázala sotva držet krok s módou. Jenže viděla, že některé ty dívky dělají mílové kroky. Děsila jí ta představa.
"Nezdá se ti, že jsi po ránu nějak moc pozitivní?" zažertovala. Přivedla je tím oba, ale spíše do rozpaků, než do povznesené nálady.
"Promiň, nechtěl jsem nějak vyzvídat nebo tak něco," začal se omlouvat. Lexi zavrtěla hlavou: "Ne, to je v pořádku. Jen prostě ještě se necítím na to, že bych měla přemýšlet o svých dalších snech nebo snad o odchodu. Zatím to chci být pořád já. Dělat co mě baví a být v tom dobrá."
"A to vážně nemáš jiný sen?" zajímal se. Lexi se mírně začervenala. Jistě, že měla sen. Ten sen, který mají tisíce holčiček a žen.
"Mám," zamumlala. Naklonil hlavu a trpělivě čekal, co z ní vypadne.
"Dům, zahrada a muž, kterého budu milovat a on mě. Zní to děsně idealistický, ale chtěla bych mít klidný život, potom, co s tímhle vším skončím," mávla rukou okolo sebe: "Je to hektické a nikde nejsem doma. Občas mi schází ten pocit domova."
"Chápu tě," přitkal tiše: "Na tomhle snu není nic špatného."
"Myslíš?" Přikývl: "Vůbec nic špatně. Jen…"
"Jen, co?"
"Jen, jestli už někoho máš? Chápeš… Myslím, jestli už sis našla svou spřízněnou duši. Nechápej mě špatně, nechci být vlezlý, nebo tak nějak. Jako chápeš, ne?" zamotal se do vlastních slov. Raději rychle sklopil hlavu. Tak, aby nebyla vidět ta červeň, která se mu vehnala do tváří.
"Nikoho nemám," zavrtěla hlavou. Náhle jí celý rozhovor připadal tak nějak zvláštní. Nepatřičný. Tak nějak sbližující. Srdce se jí rozbušilo rychleji.
"Takže nikdo není ve tvých snech?" promluvil spíše k zemi, nežli k ní. Lexi se zadívala nervózně na protější stěnu: "Ne, nikdo."
"To je dobře," zašeptal. Atmosféra silně zhoustla. Lexi na prázdno otevřela pusu. Nebyla si jistá co říct a co neříct.
"Víš…," začala, aniž by věděla, jak bude věta pokračovat. V tu chvíli zazvonil mobil. Oba polekaně vyskočili. Vyděšeně se na sebe podívali, jako by snad byli milenci, které nachytali rodiče.
"To je tvoje," oznámila Lexi s trochy vyšším hlasem, než obvykle a kývla k J-Hopově kapse. Ten se spěšně pokoušel mobil vylovit.
"Ano?" přijal hovor: "Dobře, hned tam budu. Už jsem na cestě. Ano, ano. Už jdu." Zavěsil.
"Už budu muset jít. Stejně jsem tě už moc zdržel. Promiň," zamumlal.
"V pořádku, klidně přijď zase," usmála se trochu nervózně. Přikývl, aniž by se na ni podíval: "Dobře, přijdu. Uvidíme se na natáčení."
"Ano, uvidíme se."

"Takže dnes začneme natáčet první epizodu," přecházel před nimi režisér tam a zpět. Lexi se převracel žaludek. Tohle dělala poprvé. V televizi už byla. Často dávala rozhovory, ale tohle bylo něco jiného. Tady byla účastnicí a ještě k tomu musela mluvit cizím jazykem. Co když něco splete? Co když se přeřekne? Co když… Co když…
"Neboj se, my ti pomůžeme," naklonil se k ní ze strany Jung Kook. Na tváři vyčaroval něco jako uklidňující úsměv. Lexi se zamračila.
"Vážně, slibuji," ujistil jí. Přikývla. Režisér dál pokračoval v projevu o projektu. Nemusela ho vnímat, protože už četla scénář. Stejně jako ostatní, kteří taktéž nedávali pozor. Jimin se k nim nenápadně přiblížil: "Chceš čokoládu na uklidnění?" Z kapsy vytáhl zabalenou čokoládovou tyčinku. Taehyun jí spatřil a hned se po ní natáhl. Jimin rychle uhnul: "Ta není pro tebe!"
"Ale když já…" začal. V tu chvíli je Rap Monster propálil přísným pohledem. Oba ztichli. Jimin rychle vtiskl tyčinku Lexi do ruky a pomalu se odkradl pryč. Lexi nad tím jen zavrtěla hlavou.
Režisér dokončil svůj projev a zavelel k přípravě. K Lexi se přidružil Suga: "Jak se má naše hvězda? Byla jsi ráno cvičit?" Lexi chtě-nechtě sjel pohled k J-Hopovi, který šel několik kroků před ní a bavil se s Jinem. Ani se na ni neohlédl. Nebyla si jistá, proč ale ucítila mírné zklamání.
"Ano, byla jsem ráno cvičit," odpověděla.
"A nebyla jsi ještě unavená? Měla jsi odpočívat déle," zakabonil se Suga. Zavrtěla hlavou: "Ne, ranní káva mě příjemně probudila." V tu chvíli se J-Hope ohlédl a ten zklamaný pocit nahradilo cosi úplně jiného.
"Tak to je dobře," pokýval hlavou Suga, nevědě o tom malém tajemství ranní kávy: "Doufám, že ti ta energie zůstane i po čas natáčení."
"To já taky doufám," povzdechla si.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 doramaqueen doramaqueen | E-mail | Web | 6. října 2017 v 21:16 | Reagovat

Culím sa tu... :D :D Môže to byť tak cute? No môže, pretože aj je! :D :D Omo... Omo... :D :D Veľmi pekne ti ďakujem za ďalší diel, ale krátke to je! Krátke! Ja chcem ešte čítať! Kvôli tebe mám chuť fakt nejakú poviedku začať písať aj ja.

2 Calime Calime | E-mail | Web | 6. října 2017 v 21:20 | Reagovat

[1]: No mělo to být o krapínek delší, ale to už bych dneska nestíhala. Vrátila se spolubydlící, tak mi narušila koncentraci :D  Jsem ráda, že se ti to líbí :-)  Jinak není zač, já ráda :-)
A jsem ráda, že tě tak motivuji ke psaní :-)

3 doramaqueen doramaqueen | E-mail | Web | 6. října 2017 v 21:25 | Reagovat

[2]: Tiež sa mi páčilo, že si tam do textu vložila názov poviedky ako otázku Hopiho. Sama som názvy takto do poviedky vsúvala a veľmi sa mi to páčilo. :) Takže názov objasnený aj hlúpemu. :D Ešte raz ďakujem. S tou čokoládou to bolo strašne zlaté. Celé sa mi to páči. Nemám to ani s čím porovnať, lebo som takéto ešte nič nečítala. A je to pre mňa! :D Poviedka pre mňa! To je tiež prvý krát. :) KUJU!!

4 Calime Calime | E-mail | Web | 6. října 2017 v 21:40 | Reagovat

[3]: On se ten název měl původně objevit až později, ale teď mi to přišlo vhodné a později se to 100% ještě jednou objeví :-D  Jsem fakt ráda, že se ti to doopravdy líbí. To mě vážně těší :-)  Takže vážně není zač. Navíc to máš jako takový dlouhodobý dárek k narozeninám ;-)  :D

5 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 13. října 2017 v 13:05 | Reagovat

:D :-D  :-)  :D Takhle nějak u toho vypadám, když si to čtu. :-D Děkuji, že jsi na mě vzala zřetel a trochu tam protlačíš moji "svatou trojici" :-D Je možný, abych je tak milovala? :D :D Myslím, že už neuběhne jedinej den, abych si nepustila nějakej sestřih s nima. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama